Vzpomínáte si na ty dny, kdy jste se cítili, jako byste měli helikoptéru nad hlavou? Rodiče, kteří se v dobré víře snaží ochránit, ale ve výsledku dusí? Někdy je ta hranice tenčí, než by se zdálo. A co to vlastně s námi dělá, když nás rodiče chrání až moc?
Helikoptéra nad hlavou: 5 dopadů přehnané rodičovské péče na váš život
V dnešní době je to skoro norma. Rodiče, kteří se snaží svým dětem uhladit cestičku, aby se náhodou nepotkali s nějakou překážkou. Dělají to z lásky, o tom není pochyb. Ale jak se říká, i cesta do pekla je dlážděná dobrými úmysly.
Proč se z rodičů stávají „helikoptéry“?
Možná to začalo nevinně, s první boulí nebo roztrženým kolenem. Ale postupně se z toho stane vzorec. Neustálá kontrola, zasahování do rozhodnutí, snaha předejít každému potenciálnímu problému. Rodiče prostě chtějí to nejlepší. Jenže… Je tohle opravdu to nejlepší?
1. Závislost na rozhodnutích rodičů – věčný adolescent
Když za vás někdo neustále rozhoduje, nikdy se nenaučíte myslet sami za sebe. Žijete v bublině, kde se zdá, že všechno má být v pořádku, a najednou… bác! Jste dospělí a nemáte ponětí, jak se rozhodnout, jak si vybrat cestu. Každé rozhodnutí potřebuje razítko od rodičů. A to přece nejde do nekonečna, no ne?
2. Schopnosti ze života se vytrácí
Komunikace, řešení problémů, asertivita… to všechno se učíme praxí, chybami a omyly. Když vám rodiče neustále drží ruku, tyhle lekce vám prostě unikají. Pak se divíte, že neumíte vyjednat slevu v obchodě nebo si postavit za své, když vás kolega v práci přehlíží.
3. Úzkost a deprese? Ne, děkuji!
Neustálá kontrola a tlak na výkon vedou k úzkosti a stresu. Chcete rodiče nezklamat, ale zároveň se dusíte. Ten pocit, že musíte být perfektní, je ubíjející. A co pak? Místo radosti a spokojenosti cítíte jen prázdnotu.
4. Sebevědomí na bodu mrazu
Když vás nikdo nenechá rozhodovat o sobě, začnete o sobě pochybovat. Nevíte, co máte rádi, co vám sluší, v čem jste dobří. Ztratíte se sami v sobě. A to má dopad na všechno – od výběru oblečení po rozhodování o kariéře.
5. Nevraživost – nechtěný vedlejší produkt
V pubertě toužíme po svobodě a nezávislosti. Když nám rodiče neustále zasahují do života, cítíme se jako ve zlaté kleci. A pak se bouříme. Odmítáme jejich rady, hledáme útočiště u špatných lidí, jen abychom dokázali, že jsme sami sebou. A to bolí obě strany.
Co s tím? Komunikace, komunikace, komunikace. Zkuste si s rodiči promluvit o tom, jak se cítíte. Nastavte si hranice a naučte se jim důvěřovat. A rodiče? Ti by měli dát svým dětem prostor pro objevování, chybování a učení se. Protože život je přece o tom, no ne?