Etiologie (alternativně aetiologie, aitiologie) /iːtiˈɒlədʒi/ je nauka o příčinách nebo původu.
Slovo je odvozeno z řeckého αἰτιολογία, aitiologia, „uvedení důvodu“ (αἰτία, aitia, „příčina“; a -λογία, -logia).
V medicíně se tento termín vztahuje k příčinám nemocí nebo patologií. Pokud nelze zjistit etiologii, hovoří se o idiopatické poruše.
Tradiční popis příčin nemocí může poukazovat na „zlé oko“.
Starořímský učenec Marcus Terentius Varro předložil první myšlenky o mikroorganismech v knize z 1. století př. n. l. nazvané O zemědělství.
Ve středověkém myšlení o etiologii nemocí se projevil vliv Galéna a Hippokrata. Středověcí evropští lékaři obecně zastávali názor, že nemoc souvisí s ovzduším, a k etiologii nemocí zaujímali miasmatický přístup.
Etiologický objev v medicíně má svou historii v prokázání Roberta Kocha, že tuberkulózní bacil (Mycobacterium tuberculosis complex) způsobuje onemocnění tuberkulózou, Bacillus anthracis způsobuje antrax a Vibrio cholerae způsobuje choleru. Tento směr myšlení a důkazy jsou shrnuty v Kochových postulátech. Důkaz příčinné souvislosti u infekčních onemocnění je však omezen na jednotlivé případy, které poskytují experimentální důkaz etiologie.
V epidemiologii je k vyvození příčinné souvislosti zapotřebí několika důkazů dohromady. Sir Austin Bradford-Hill prokázal příčinnou souvislost mezi kouřením a rakovinou plic a shrnul tuto linii úvah v epidemiologických kritériích příčinné souvislosti. Dr. Al Evans, americký epidemiolog, syntetizoval myšlenky svých předchůdců a navrhl jednotnou koncepci příčinné souvislosti.
K rozlišení příčinné souvislosti od asociace nebo statistické korelace bylo zapotřebí dalšího přemýšlení v epidemiologii. Události se mohou vyskytnout společně pouze v důsledku náhody, zkreslení nebo záměny, místo aby jedna událost byla způsobena druhou. Je také důležité vědět, která událost je příčinou. Pro určení příčinné souvislosti je důležitější pečlivý odběr vzorků a měření než sofistikovaná statistická analýza. Experimentální důkazy zahrnující zásahy (poskytnutí nebo odstranění předpokládané příčiny) poskytují nejpřesvědčivější důkazy o etiologii.
Etiologie je někdy součástí řetězce příčin. Etiologický původce onemocnění může vyžadovat nezávislý kofaktor a podléhat promotoru (zvyšuje expresi), aby způsobil onemocnění. Příkladem všeho výše uvedeného, který byl rozpoznán pozdě, je, že peptická vředová choroba může být vyvolána stresem, vyžaduje přítomnost kyselé sekrece v žaludku a má primární etiologii v infekci Helicobacter pylori. V tomto rámci lze studovat mnoho chronických onemocnění s neznámou příčinou, aby bylo možné vysvětlit četné epidemiologické asociace nebo rizikové faktory, které mohou, ale nemusí být kauzálně spojeny, a hledat skutečnou etiologii.
Některá onemocnění, jako je diabetes nebo hepatitida, jsou syndromaticky definována svými příznaky, ale zahrnují různé stavy s různou etiologií. Naopak jedna etiologie, jako je virus Epsteina-Barrové, může za různých okolností vyvolat různá onemocnění, jako je mononukleóza, karcinom nosohltanu nebo Burkittův lymfom.