Vzdělávání a udělování licencí zubařům Baltimore College of Dental Surgery, první zubní škola na světě, byla otevřena v Baltimoru v Marylandu v roce 1840 a v roce 1867 se Harvard Dental School stala druhou zubní školou přidruženou k univerzitě. Studie ukázaly, že zubaři absolvující z různých zemí, nebo dokonce z různých zubních škol v jedné zemi, mohou mít různá klinická rozhodnutí pro stejný klinický stav. Například zubaři absolvující izraelské zubní školy mohou doporučovat častěji odstranění asymptomatické impaktní třetí stoličky (zuby moudrosti), než zubaři absolvovali latinsko-americké nebo východoevropské zubní školy.
Britský zákon o zubních lékařích z roku 1878 a registr zubních lékařů z roku 1879 v Anglii omezily titul „zubař“ a „zubní chirurg“ na kvalifikované a registrované praktické lékaře. Praxe zubního lékařství ve Spojeném království se stala plně regulována zákonem o zubních lékařích z roku 1921, který vyžadoval registraci každého, kdo praktikuje zubní lékařství. Britská asociace zubních lékařů, založená v roce 1880 se sirem Johnem Tomesem jako prezidentem, hrála hlavní roli při stíhání zubařů praktikujících ilegálně.
Zubař je zdravotnický pracovník kvalifikovaný k provozování zubního lékařství po absolvování studia buď s titulem doktor zubní chirurgie (DDS), doktor zubního lékařství (DMD), bakalář zubního lékařství (BDent), bakalář zubních věd (BDSc), nebo bakalář zubní chirurgie/Chirurgiae (BDS) nebo (BChD) nebo rovnocenným titulem. Ve většině západních zemí, aby se člověk stal kvalifikovaným zubním lékařem, musí obvykle absolvovat alespoň 4 roky postgraduálního studia[Jak referovat a odkaz na shrnutí nebo text]; v rámci Evropské unie musí být vzdělání alespoň 5 let. Zubaři obvykle absolvují mezi 5-8 lety postsekundárního vzdělání před praxí. Ačkoli to není povinné, mnoho zubních lékařů se rozhodne absolvovat stáž nebo pobyt se zaměřením na specifické aspekty zubní péče poté, co získali zubní diplom.