Zatímco původně se pojem navigace vztahuje na proces navádění lodi k cíli, výzkum navigace se zabývá základními aspekty navigace obecně. Lze ho definovat jako „proces určování a udržování kurzu nebo trajektorie k cílovému místu“ (Franz, Mallot, 2000).
Týká se v podstatě všech pohyblivých látek, biologických nebo umělých, autonomních nebo dálkově ovládaných.
Franz a Mallot navrhli navigační hierarchii (Robotika a autonomní systémy 30 (2000), 133-153):
Hledání cíle bez aktivní orientace na cíl
Sladit kurz s místním směrem
Hledání cíle z jednoho směru
Nalezení významného cíle ze spádové oblasti
Dosáhnout prostorového vztahu k okolním objektům
Nalezení cíle definovaného svým vztahem k okolí
Odpověď vyvolaná rozpoznáním
Sdružení smyslový vzor-akce
Integrace tras, plánování tras
Flexibilní zřetězení úseků tras
Zapuštění do společného referenčního rámce
Hledání cest nad neotřelým terénem
Existují dva základní způsoby navigace: