Extáze (z řeckého έκστασις, být mimo sebe (starořecky εξίστημι (existimi) znamená stát mimo, kde εξ (ex) znamená ven jako v východu)) je kategorie změněných stavů vědomí nebo tranceliků, ve kterých jedinec překračuje běžné vědomí a v důsledku toho má zvýšenou schopnost výjimečného myšlení, intenzivní soustředění na konkrétní úkol, mimořádné fyzické schopnosti nebo intenzivní emocionální prožitek. Tato zvýšená schopnost je typicky doprovázena sníženým vědomím některých dalších záležitostí. Například, pokud se člověk soustředí na fyzický úkol, pak může přestat vnímat jakékoliv intelektuální myšlenky. Na druhé straně, uskutečnění duchovní cesty v extatickém transu zahrnuje zastavení dobrovolného tělesného pohybu. Subjektivní vnímání času, prostoru a/nebo já se může během extáze silně změnit nebo zmizet.
Slovo „extáze“ se často používá v mírném slova smyslu k označení jakéhokoli zvýšeného stavu vědomí nebo intenzivního příjemného prožitku. Používá se také konkrétněji k označení stavů vědomí neobyčejných mentálních prostorů, které mohou být vnímány jako duchovní (druhý typ extáze má často podobu náboženské extáze). Někteří věřící zastávají názor, že skutečná náboženská extáze se vyskytuje pouze v kontextu jejich náboženství (např. jako dar od nadpřirozené bytosti, kterou uctívají) a nemůže být vyvolána přirozenými prostředky (lidskou činností). Považují extázi za způsob kontaktu s nadpřirozenem a obvykle si této zkušenosti cení jako velmi žádoucí. Naopak někteří ateisté popírají existenci fenoménu extáze a nahrazují tento termín pejorativy vypůjčenými z psychopatologie.
„V běžném jazyce slovo ‚extáze‘ označuje intenzivní, euforický zážitek. Z pochopitelných důvodů je zřídka používáno ve vědeckém kontextu; je to pojem, který je extrémně těžké definovat.“[1]
Extáze mohou zahrnovat jedinou změnu pocitu z hrůzy na rozkoš, nikdy ne naopak; mohou začít pocity odtažitosti, které se mění na pocity intenzity; nejčastěji se jedná pouze o jediný, i když se postupně prohlubující tón pocitu. Po dobu trvání extáze je extáze mimo kontakt s normálním životem a není schopna ani komunikace s ostatními lidmi, ani provádění normálních úkonů. Extáze často tvrdí, že během svého prožitku vidí jasné světlo, ať už jako záblesk nebo jako trvalý jas; a často tvrdí, že poté se vše zdá jasnější.[2] Ačkoli je prožitek ve fyzickém čase obvykle krátký (od chvilkového do asi půl hodiny), existují záznamy o takových zážitcích trvajících několik dní nebo i déle a o opakujících se zážitcích extáze během života.
Extázi lze záměrně vyvolat náboženskými nebo tvůrčími aktivitami, meditací, hudbou, tancem, dechovým cvičením, fyzickým cvičením, sexem nebo požitím psychotropních drog. Konkrétní technika, kterou jedinec používá k vyvolání extáze, je obvykle také spojena s konkrétními náboženskými a kulturními tradicemi daného jedince. Někdy se extatický zážitek odehrává v důsledku občasného kontaktu s něčím nebo někým, kdo je vnímán jako extrémně krásný nebo svatý, nebo bez jakéhokoli známého důvodu. Lidé si tento zážitek následně interpretují podle své kultury a přesvědčení (jako zjevení od Boha, výlet do světa duchů nebo psychotickou epizodu). Tento zážitek spolu s jeho následnou interpretací může silně a trvale změnit hodnotový systém a světonázor subjektu (např. způsobit náboženskou konverzi).
Studie moderní psychologie
Extáze u zdravých lidí nebyla moderní psychologií rozsáhle studována. Byly studovány některé stavy extáze v souvislosti s epilepsií.[3] Možné neurofyziologické mechanismy extáze byly navrženy z výzkumu elektrické stimulace mozku.[4], [5].
V roce 1925 James Leuba napsal: „Mezi většinou necivilizovaných populací, stejně jako mezi civilizovanými národy, jsou určité extatické stavy považovány za božské vlastnictví nebo za spojení s Božstvím. Tyto stavy jsou navozeny pomocí drog, fyzickým vzrušením nebo psychickými prostředky. Ale ať už jsou vytvořeny jakkoli a na jakékoli úrovni kultury, mají určité společné rysy, které naznačují i povrchnímu pozorovateli nějaké hluboké spojení. Tyto extatické zážitky, vždy popisované jako rozkošné bez výrazu, končí běžně v mentální nečinnosti nebo dokonce v úplném bezvědomí.“ Připravuje své čtenáře „… rozpoznat kontinuitu impulsu, účelu, formy a výsledku mezi extatickým opojením divocha a pohlcením křesťanského mystika v Bohu.“[6]
Další čtení a externí odkazy
William James, „Varieties of Religious Experience“, 1902. [3]
Evelyn Underhill, „Mysticism“, 1911. ch. 8 [4]
Marghanita Laski, „Ecstasy. A study of some Secular and Religious Experiences“, London, Cresset Press, 1961. See review [5]
Marghanita Laski, „Everyday Ecstasy“, Thames and Hudson, 1980. ISBN 0500012342.
Svatý František v extázi (obraz Caravaggio) [6]
Extáze sv. Terezie (socha Berniniho) [7]
„Tance extáze“, dokument Michelle Mahrer a Nichole Ma [8]
Náklonnost · Rozpolcenost · Hněv · Angst · Annoyance · Anticipation · Anxiety · Apatie · Awe · Nuda · Klid · Soucit · Zmatenost · Pohrdání · Spokojenost · Zvědavost · Deprese · Touha · Zklamání · Disgust · Pochybnosti · Extáze · Trapnost · Empatie · Empatie · Emptiness · Enthusiasm · Envy · Epiphany · Euforie · Fanatismus · Strach · Frustrace · Gratification · Gratitude · Gratitude · Smutek · Guilt · Happiness · Hatred · Homesickness · Hope · Hostility · Humiliation · Hysteria · Inspiration · Zájem · Žárlivost · Laskavost · Limerence · Osamělost · Láska · Chtíč · Melancholie · Nostalgie · Panika · Trpělivost · Lítost · Lítost · Lítost · Lítost · Smutek · Smutek · Saudade · Schadenfreude · Sehnt · Sebelítost · Ostuda · Shyness · Suffering · Podezření · Sympatie · Wonder · Worry