Hele, znáš to. Život se občas zamotá tak, že se z toho člověk těžko vyhrabe. A někdy to, co vypadá jako „blbý období“, může mít hlubší kořeny. Třeba komplexní posttraumatická stresová porucha, zkráceně C-PTSD. Možná ti to jméno nic neříká, ale dost možná se v některých bodech poznáš. Důležitá věc na úvod: tenhle článek není diagnóza! Pokud máš pocit, že se tě něco z toho týká, je nejlepší promluvit si s odborníkem.
11 varovných signálů, že možná žijete s komplexní posttraumatickou stresovou poruchou
Tak co, jdeme na to? Tady je pár věcí, na které se zaměřit. Ber to s rezervou, ale třeba ti to pomůže lépe pochopit, co se s tebou děje.
1. Emoce jako na horské dráze
Jednou výbuch smíchu, podruhé bys nejradši někoho seřvala. A pak zase totální apatie. Ne, nejsi jen náladová. Lidi s C-PTSD mají často problém regulovat emoce. Můžeš se cítit podrážděná, naštvaná nebo prostě bez života a vůbec nechápat proč. Nebo reaguješ přehnaně na situace, které by s tebou dřív ani nehly. Znáš to, ne? Zajít si na dortíček když se cítíš mizerně? No, není to ideální řešení. Klíč je v tom, že se v tom člověk plácá. A neví, jak z toho ven.
2. Vzpomínky, které bolí
Vzpomínky se vrací, i když nechceš. Třeba ve formě vtíravých myšlenek nebo emočních flashbacků. Vtíravé myšlenky přijdou z ničeho nic a můžou být fakt hnusný, třeba o sebepoškozování. A flashbacky? Ty spustí něco, co ti připomene trauma. Je to jako bys to prožívala znova. Hnus, co? A jde z toho ven? Naštěstí jde, pokud se člověk nebojí říct si o pomoc.
3. Jako bys nebyla ve svém těle
Disociace. Zní to jako něco z sci-fi filmu, ale je to obranný mechanismus. Během traumatu se mozek snaží odpojit od reality, aby tolik nebolelo. U lidí s C-PTSD to může být pocit, že se dívají na sebe zvenčí, ztrácí kontakt s tím, co se děje, nebo mají obrovské mezery v paměti.
4. Neustále ve střehu
Pořád čekáš, že se něco stane. I když je všechno v pohodě, tvoje tělo je v pohotovosti. Je to jako bys byla pořád v módu „bojuj nebo uteč“. Kvůli tomu se vyhýbáš spontánním akcím a novým situacím. Protože změna = potenciální nebezpečí.
5. Práce jako únik
Makáš od rána do večera, abys nemusela myslet na to, co se děje uvnitř tebe. Práce je pro tebe útočiště, místo, kde se cítíš užitečná a kde máš pocit, že máš všechno pod kontrolou. Ale co když se něco pokazí? Když se ti nedaří, cítíš se naprosto bezcenná.
6. Nenávidíš se
Sebevědomí? Co to je? Po tom, co jsi zažila, máš o sobě strašně negativní mínění. Možná si myslíš, že jsi za to, co se ti stalo, sama zodpovědná. Nebo se s tím prostě identifikuješ. A pak si ani nevšimneš, když ti někdo řekne něco hezkýho. Protože si to prostě nemyslíš.
7. Přitahují tě špatný lidi
Toxické vztahy? Znáš je až moc dobře. Víš, že ti ten vztah škodí, ale stejně do něj vlezeš. Protože… je to známý. Nebo tě přitahují nedostupní chlapi. Protože to je taky známý. Zní to šíleně, ale má to logiku.
8. Bojíš se vztahů
Vytvořit si vztah? Mission impossible. Trauma tě okradlo o šanci na normální vztahy. Nevěříš lidem, cítíš se izolovaná a bojíš se zranitelnosti.
9. Nelíbí se ti, když se k tobě někdo chová hezky
Když ti někdo projeví laskavost, cítíš se divně. Podezíráš ho, že má postranní úmysly. Protože ti to přijde neznámý.
10. Je ti všechno jedno
Život ti připadá šedivý a bezvýznamný. Nic tě nebaví a nemáš chuť žít. Extrémní? Možná. Ale realita pro mnoho lidí s C-PTSD.
11. Máš pocit, že tě nikdo nechápe
Mluvíš, ale jako bys mluvila do zdi. Nikdo nechápe, co prožíváš. Cítíš se osamělá a izolovaná. Jakoby si prožila jiný život než ostatní. Zvláštní, jak moc pravdy na tom může být.
Tak co, našla ses v něčem? Neber to jako hotovou věc. Ale pokud máš pocit, že se tě to týká, neváhej a vyhledej odbornou pomoc. Není to ostuda, naopak. Je to krok k lepšímu životu.
Pamatuj si, že nejsi sama. A zasloužíš si být šťastná.
Zdroje:
APA (2013a). Diagnostic and statistical manual of mental disorders (5th ed.). American Psychiatric Association.
ICD-10 (International Statistical Classification of Diseases and Related Health Problems, 10th Revision)