Výchova je alchymie, co si budeme povídat. Každý rodič to dělá po svém a neexistuje jediný správný recept. Ale občas se stane, že rodičovský styl může mít na dětskou duši dopad, který si ani neuvědomujeme. Mluví se o autoritativní výchově, o té liberální… a pak je tu i narcistická výchova. Možná se zdá jako pojem z odborné literatury, ale pravda je, že se s ní můžeme setkat častěji, než si myslíme. A jak ji poznat?
6 překvapivých stop narcistické výchovy: Zasáhla i vás?
Co je to vlastně ta narcistická výchova?
Představte si rodiče, který si své dítě hlídá jako oko v hlavě. Chce mít vše pod kontrolou, řídit jeho kroky a mít pocit, že bez něj dítě nepřežije. Někdy se takovému chování říká i „helikoptérová výchova“. Ale u narcistických rodičů jde o víc. Mají pocit, že dítě je tu pro ně, aby naplňovalo jejich sny a potřeby. Cítí se ohroženi, když se dítě začne osamostatňovat. Známá tvář? Možná znáte ambiciózní rodiče malých sportovců nebo královen krásy. Jenže takové chování může mít na dítě dalekosáhlé následky.
Často se stává, že děti narcistických rodičů si myslí, že jsou problém ony samy. Protože rodič věnoval pozornost jen jejich chybám a svým vlastním starostem, začnou se obviňovat. Funguje to i jako obranný mechanismus: „Když se zlepším, situace se zlepší. Když budu dobrý, rodiče budou na mě hodnější.“ Zní to povědomě? Bohužel, děti vychované tímto způsobem mají často problém s vyrovnáváním se s emocemi. Můžou reagovat přehnaně i na maličkosti.
Slyšeli jste už o teorii attachmentu, tedy o teorii vztahové vazby? Říká, že způsob, jakým se vážeme k lidem, je hodně ovlivněný vztahem s našimi pečovateli v dětství. V narcistické výchově se často vyvíjí nejistá vazba. Může mít dvě podoby: vyhýbavou („Už se nikdy nenechám zranit!“) nebo úzkostnou („Proč mě nemají rádi? Proč si mě nikdo nevšímá?“). A to už je celkem slušný zásek do života, co říkáte?
Extrémní emoční nezávislost jako obranný mechanismus
Někdy se děti na narcistickou výchovu snaží reagovat tak, že se od emocí úplně odříznou. Vyrostou z nich nedůvěřiví samotáři, kteří mají problém s navazováním blízkých vztahů. Zní to smutně, že? Pak je tu ale i druhý extrém…
…A to je, že se stanou až přehnaně pečujícími. Možná je to nevědomá touha zažít tu péči a teplo, které jim v dětství chybělo. Zkrátka, snaží se to dohnat.
Děti, které zažily extrémní formu narcistické výchovy, se s jejími následky můžou potýkat celý život. Někdy dokonce i ve formě posttraumatické stresové poruchy. Můžou mít vtíravé myšlenky na emoční zneužívání, zažívat otupělost nebo jiné symptomy PTSD. To platí především pro ty, kteří zažili i fyzické násilí. Je to hodně silná káva, co říkáte?
Když se oběť stane agresorem
Je tu i další, hodně drsná varianta: „Když je nemůžeš porazit, přidej se k nim.“ Některé děti narcistických rodičů se snaží být ve všem tak dobré, aby se nikdy necítily nedůležité. Soustředí se na sebe a své úspěchy až do extrému. A tím se samy stanou narcistickými.
Tak co vy na to? Poznáváte v tom někoho? Důležité je si uvědomit, že narcistická výchova může mít mnoho podob a následků. A pokud máte pocit, že se vás to týká, nebojte se vyhledat odbornou pomoc.