Občas se život zamotá tak, že nevíme, kde je sever. Slyšíme hlasy, které nás táhnou dolů, a ztrácíme pevnou půdu pod nohama. Přesně to se stalo Allison. Ale její příběh není jen o temnotě. Je to příběh o odvaze, naději a hledání cesty zpět ke světlu.
Allison: Od šepotu Sirén k naději na nový život
Allison z New Yorku miluje alternativní hudbu, Twenty One Pilots jsou její srdcovka. Baví ji brouzdat po second handech v New Yorku, i když ji to stojí hodně sil, kvůli její agorafobii. A co je nejdůležitější, má jasný cíl: stát se psychiatričkou a pomáhat lidem, kteří procházejí tím, čím si prošla ona sama. Ale cesta k tomu byla trnitá, hodně trnitá.
Když život píše hořké scénáře
Diagnózy OCD a schizofrenie, to je jen začátek. K tomu se přidávají silná úzkost, asociální sklony a sebepoškozování. Stres je jako benzín do ohně, a i když přesně neví, co ho spouští, ví, že s ním musí bojovat. Spousta léků, pravidelné terapie a osm hospitalizací za čtyři roky. Zní to jako zlý sen, že?
„Slyšela jsem hlasy (říkala jsem jim Sirény, jako v řecké mytologii), paranoia, stavy odpojení od reality, neklid, úzkost, ztráta naděje, zmatené myšlení, a tak dále,“ vzpomíná Allison. Tyhle „Sirény“ jí totálně zničily život. Nemohla dělat běžné věci, ubližovala svým blízkým. Dokonce uvažovala o sebevraždě. Zvolila si i metodu a napsala dopis na rozloučenou. Její vztahy s ostatními se rozpadaly. „Přátelé se ode mě začali držet dál, protože jsem byla smutná, naštvaná a frustrovaná. Rodina se snažila pomoct, jak jen mohla, ale bylo to k ničemu. Zničila jsem každý pozitivní vztah, který jsem měla, když jsem byla na dně,“ svěřuje se.
Světlo na konci tunelu
Allison se cítila jako štvaná zvěř. Sirény jí našeptávaly, že „si pro ni přijdou“ a „odvedou ji“. Měla pocit, že ji zavřou do ústavu a nikdy nebude žít normální život. A upřímně řečeno, nechtěla žít takový život – v neustálém strachu, beznaději a izolaci. Ale pak se něco změnilo. Začala pracovat s novou terapeutkou. „Schizofrenie se nikdy nezbavím. Ale moje nová terapeutka mi doslova zachránila život. Začala jsem budovat zpátky zničené vztahy a konečně dokončím střední školu, a už nikdy nebudu muset chodit do té strašné školy,“ říká s úlevou v hlase.
Nové zbraně do boje
Díky dovednostem, které se naučila v DBT terapii během hospitalizací, dokáže Allison lépe ovládat svoje stavy. Naučila se být otevřenější a upřímnější k těm, kteří jí pomáhají, i když je to pro ni kvůli paranoie těžké. Rodina jí stojí po boku a přátelé ji chápou, teď když se začala znovu socializovat. Její terapeutka a psychiatr úzce spolupracují, aby se už nemusela vrátit do nemocnice.
Nejlepší prevencí sebepoškozování je pro ni zbavit se všech „nástrojů“. „Nemůžu se na sto procent ochránit před psychózou, disociací a tak dále. Určitě ještě spadnu. Ale vím, že tentokrát budu mít oporu,“ říká s odhodláním.
Slova, která léčí (nebo aspoň pomáhají)
A co vzkazuje těm, kteří se ocitli v podobné situaci? „Tak poslouchejte – každý, kdo říká, že ‚bude líp!‘ lže jako když tiskne. Nebude líp. Ale ty budeš lepší. Naučíš se, jak být lepší, díky novým dovednostem a záchranné síti. A i když se tvoje porucha nezlepší (ta moje bude se mnou už napořád), ty se zlepšíš v tom, jak se s tím vším vypořádat. Takže hlavu vzhůru, protože se naučíš být lepší,“ uzavírá Allison.
Allison bude žít s duševní nemocí celý život, ale naštěstí má funkční systém podpory a obklopila se lidmi, kterým na ní záleží. Pomozte mi změnit svět k lepšímu a podělte se o svůj příběh. Pokud vy nebo někdo, koho znáte, bojujete s duševní nemocí, neváhejte se připojit k Facebookové skupině Mental Illness Recovery Series, kde najdete podporu.