Někdy se stane, že bolest, kterou nosíme v sobě, není jen naše vlastní. Že si ji s sebou neseme jako dědictví, předávané z generace na generaci. Mluvíme o traumatu, které se, aniž bychom si to uvědomovali, obtiskává do našich životů a životů našich blízkých. Ale jak poznáme, že se to děje? Jak zjistíme, že nevědomky předáváme trauma dál?
Dědíme bolest: 5 signálů, že nevědomky předáváme trauma dál
Trauma, to je něco, co se s námi vleče jako stín. Nemusí jít jen o hrůznou událost, kterou jsme sami zažili. Může to být i něco, co se stalo našim rodičům, prarodičům, a my to teď nevědomky žijeme dál. Zní to jako scéna z detektivky, že? Ale je to realita pro spoustu z nás.
1. Emoční otupělost: Když pocity bolí příliš
Schováváte se před svými pocity? Nedokážete mluvit o tom, co vás trápí? Možná jste se naučili emoce potlačovat, protože pro ty, kteří trauma zažili, je to často jediný způsob, jak přežít. Psycholog Bessel Van der Kolk říká, že pocit bezpečí je nejdůležitější pro duševní zdraví. A když se necítíme bezpečně, stavíme si kolem sebe hradbu. Jenže ta hradba nás zároveň drží v zajetí minulosti.
2. Nedůvěra: S nikým se nedá počítat?
Máte pocit, že nikomu nemůžete věřit? Že vás každý zklame? Možná máte důvod. Zkušenosti nás formují, ale nedůvěra může být i ozvěnou traumatu, které se přeneslo z minulosti. Někdy je těžké odlišit racionální opatrnost od strachu, který nám brání navazovat zdravé vztahy.
3. Neustálý stav pohotovosti: Život jako na bojišti
Jste neustále ve střehu? Cítíte úzkost, i když se nic neděje? Trauma aktivuje v těle reakci „bojuj nebo uteč“. Jenže někdy tahle reakce zůstane zapnutá i dlouho poté, co nebezpečí pominulo. To se pak odráží i v tom, jak přistupujeme k dětem a rodině, snažíme se je chránit za každou cenu.
4. Porušování hranic: Chci pro tebe jen to nejlepší (nebo ne?)
Snažíte se kontrolovat životy svých blízkých? Mícháte se jim do věcí, i když o to nestojí? Možná máte pocit, že za ně zodpovídáte. Že je musíte chránit před vším zlým. Jenže takhle jim berete svobodu a vytváříte závislé vztahy.
5. Strach požádat o pomoc: Já to zvládnu sám!
Máte pocit, že musíte všechno zvládnout sami? Že požádat o pomoc je známka slabosti? Trauma nás učí, že se na nikoho nemůžeme spolehnout. Jenže to je past. Někdy potřebujeme pomocnou ruku, abychom se dokázali pohnout dál. A to platí dvojnásob, pokud trauma dědíme z generace na generaci.
Je těžké přiznat si, že i my můžeme být nositeli traumatu. Že i my můžeme nevědomky předávat bolest dál. Ale je to první krok k uzdravení. Pokud máte podezření, že se vás tohle téma týká, nebojte se vyhledat odbornou pomoc. Mluvte o tom, co vás trápí. Zlomte ten řetěz, který vás drží v zajetí minulosti. Protože si zasloužíte žít život naplno.