Vzpomínáte si na to, když se vaše dítko konečně naučilo jezdit na kole? Nebo jak s hrdostí hláskovalo první slova? Tyhle momenty jsou jako malé poklady. Ale co když se něco takového začne vytrácet? Jako by se ten poklad rozplynul v mlze?
Dezintegrační porucha v dětství: Ztráta již nabytých dovedností
Dezintegrační porucha v dětství (CDD), někdy nazývaná Hellerův syndrom, je vzácná vývojová porucha, která se projevuje náhlou ztrátou již nabytých dovedností u dětí, které se do té doby vyvíjely normálně. Představte si to jako by se dítě najednou vracelo zpět ve vývoji.
Co se vlastně děje?
Dítě, které už zvládalo mluvit, hrát si s ostatními dětmi nebo si samo hrát, začne ztrácet tyto schopnosti. Může přestat mluvit, ztratit zájem o okolí a sociální interakce, mít potíže s motorikou a koordinací pohybů. Je to jako když se film začne přetáčet pozpátku.
Kdy se to projevuje?
Obvykle se CDD projeví mezi 3. a 10. rokem života. Dítě se do té doby vyvíjí normálně, a pak, jako lusknutím prstů, se začnou objevovat problémy. Proto je tak důležité si všímat i malých změn v chování dítěte.
Proč se to děje?
Přesné příčiny CDD nejsou dosud známy. Předpokládá se, že hrají roli genetické faktory, neurologické problémy nebo autoimunitní reakce. Věda se snaží přijít na kloub tomu, co se v dětském mozku vlastně děje.
Jak se s tím žije?
Diagnóza CDD je náročná pro celou rodinu. Terapie se zaměřuje na minimalizaci dopadu ztracených dovedností a podporu rozvoje nových. Důležitá je psychologická podpora pro dítě i rodiče. Někdy to chce hodně sil a trpělivosti, ale není to beznadějné. Každý pokrok, i ten sebemenší, je velkým vítězstvím.
Nenechte se ale zmást, ne každá změna v chování dítěte musí hned znamenat nejhorší. Důležité je být pozorný, vnímat a v případě pochybností se obrátit na odborníka. Protože zdraví a pohoda našich dětí je to, na čem záleží nejvíc, co myslíte?