Máte někdy pocit, že životem proplouváte tak nějak automaticky? Nebo že emoce jsou jen vzdálený pojem, který už nedokážete uchopit? V tom případě nejste sami. Psychologie dokonce má termín, který vysvětluje, proč někteří lidé necítí vlastně nic – alexitymie.
Emocionální mlha: Když necítíte nic, aneb co je alexitymie
Představte si to takhle: emoce jsou jako barvy na plátně, které malují krajinu vašeho života. Ale pro lidi s alexitymií je to plátno buď prázdné, nebo převážně šedé. Mají problém identifikovat, chápat a vyjadřovat své pocity. Jak se říká, „jsou mimo mísu“, když se jedná o emoce.
Co to vlastně je a odkud se vzala?
Pojem alexitymie zavedl koncem roku 1972 psychiatr Peter Sifneos, profesor na Harvardu. Znamená doslova „nemít slova pro emoce“. Není to duševní porucha ani formální diagnóza, spíše symptom, který často doprovází stavy jako je porucha autistického spektra, deprese, PTSD a neurologické problémy, například poškození mozku. Odhaduje se, že alexitymií trpí asi 13 % lidí na celém světě. To je skoro jako by každá sedmá osoba kolem vás chodila s „vypnutými světly“ emocí.
Pozor, nehledejte hned diagnózu!
Než si začnete říkat: „Mám alexitymii?“, zastavte se. Nejde jen o špatný den nebo o to, že jste se trochu odpojili od svých emocí. Alexitymie je jako žít v neustálé emocionální mlze, kde i ty nejjednodušší pocity připadají jako „španělská vesnice“. Mezi běžné projevy alexitymie patří:
- Nejistota ohledně vlastních pocitů, rozeznávání pouze „dobré“ nebo „špatné“, „šťastné“ nebo „nešťastné“, bez hlubšího pochopení.
- Problémy s vyjadřováním emocí, spoléhání se spíše na logiku než na pocity.
- Pocit emocionální otupělosti nebo odtržení.
- Nejistota ohledně vlastních potřeb a tužeb.
- Obtížné rozlišování fyzických vjemů od emocí.
- Omezená představivost nebo fantazijní život.
- Problémy s pochopením emocí druhých lidí nebo projevením empatie.
- Náhlá, nevysvětlitelná ztráta motivace nebo snahy.
- Slabé vnímání sebe sama nebo zmatení identity.
Tyto znaky se u každého projevují jinak, ale pokud na několik z nich kývete, možná stojí za to se tím zabývat dál. Není to jako „hodit flintu do žita“, ale spíš „vzít rozum do hrsti“ a zjistit víc.
Proč se to vlastně děje?
Tak proč se to děje? No, neexistuje univerzální odpověď. Někdy je to zakořeněno v genech. Některé studie naznačují, že alexitymie se může dědit v rodinách, takže jste mohli zdědit sklon k alexitymii. Jinými slovy, „jablko nepadá daleko od stromu“.
Jindy to souvisí se zkušenostmi – možná jste si prošli těžkými věcmi, které vás donutily emocionálně se uzavřít jako způsob zvládání. Alexitymie je častější u lidí, kteří trpěli traumatem v dětství, zneužíváním nebo poškozením mozku. Také se dává do souvislosti s užíváním návykových látek, úzkostí, depresemi, poruchami příjmu potravy, poruchami osobnosti a OCD. A nakonec, alexitymie je častější u mužů (17 %) než u žen (10 %).
Vztahy a alexitymie – trochu „oříšek“
Člověk s alexitymií má problém se zpracováním vlastních emocí, což ovlivňuje způsob, jakým reaguje na emoce druhých lidí. Kvůli tomu může být život s alexitymií těžký a vztahy tím trpí. Koneckonců, je těžké se s někým spojit, když si ani nejste jisti, co sami cítíte. Pro takové lidi je to skoro jako by „mluvili jiným jazykem“ emocí.
Protože všechny emoce jim připadají stejné, lidé s alexitymií si většinou ani neuvědomují, když jsou rozrušení, mají bolesti, nebo dokonce panický záchvat. Vaše emoce mají tendenci vyvrcholit v záchvaty vzteku, které se vám zdají náhlé a nevysvětlitelné, a pravděpodobně vám musí říct jiní lidé, co cítíte. Je to trochu jako „chodit v temnotě“ bez jasného směru.
Světlo na konci tunelu existuje!
Ale hej, není všem dnům konec! Existuje spousta způsobů, jak se s alexitymií vyrovnat. Nejdůležitější by bylo vyhledat péči o duševní zdraví. Rozhovor s terapeutem a bezpečný prostor k prozkoumání svých emocí má pozitivní dopad. Cvičení technik mindfulness, jako je meditace a psaní deníku, vám také může pomoci naladit se na to, co se děje uvnitř vás. Není to „lék na všechno“, ale rozhodně to může pomoci.
A co je nejdůležitější, vězte, že alexitymie neznamená, že jste rozbití nebo defektní. Jste jen trochu jinak „zapojeni“. To z vás nedělá o nic méně platné bytosti hodné spojení s ostatními. Takže, pokud necítíte nic, vězte, že nejste sami. Existuje celá komunita lidí, kteří to chápou. Hledejte spojení s ostatními, kteří rozumí, kteří vám mohou nabídnout empatii a podporu. A pamatujte, že je v pořádku cítit se jinak. Buďte k sobě laskaví a přijměte svou cestu. Je to jako „plout proti proudu“, ale stojí to za to.
Uprostřed alexitymické mlhy jsou chvíle jasnosti, záblesky barev v šedi. Važte si těch okamžiků, ať se zdají jakkoli prchavé. Postupujte vpřed, krok za krokem, a věřte, že jste schopni najít cestu skrz mlhu na místo větší jasnosti a porozumění.
Takže, jaké to je žít s alexitymií? A co vám pomáhá se s ní vyrovnat? Podělte se o své příběhy v komentářích!
Zdroje
Vzhledem k charakteru článku, který je určený pro lifestylový magazín a kombinuje popularizaci s osobními zkušenostmi, a vzhledem k tomu, že byl sestaven z jednoho textu, neuvádím konkrétní zdroje ve formátu vědecké citace. Nicméně, čerpal jsem z odborných informací o alexitymii, které jsou dostupné v psychologických publikacích a na webech zabývajících se duševním zdravím.