Máte pocit, že se tak nějak plácáte životem? Že vám něco chybí, ale nemůžete přijít na to co? Možná vás jen tíží otázky, na které nemáte odpovědi. Co když vám řeknu, že existuje způsob, jak se s tím poprat? Existenciální terapie. Žádné složité poučky, jen cesta k sobě samému.
Existenciální terapie v 8 bodech: Hledání smyslu a svobody v životě
Slyšeli jste už o existenciální terapii? Nenechte se odradit složitým názvem. Je to vlastně dost srozumitelný a lidský přístup, který vám může pomoct, když se ocitnete na životní křižovatce nebo vás trápí pocit prázdnoty. Pojďme se na ni podívat blíž, bod po bodu.
Co je to existenciální terapie a komu může pomoct?
Tenhle druh terapie se zaměřuje na lidi, kteří se potýkají s takzvanými existenčními krizemi. Zní to dramaticky, ale jde vlastně o to, že se ptáte sami sebe na otázky typu: „Proč tu jsem? Má můj život nějaký smysl? Co se mnou bude dál?“ Typicky to bývá v obdobích, kdy se vám život mění – po maturitě, při změně práce, po rozchodu… Zkrátka, když potřebujete najít nové životní ukotvení. Ať už sami, nebo ve skupině.
Co je na ní zajímavé?
Existenciální terapie nekouká na člověka jako na rozbitý stroj, který je potřeba opravit. Spíš se snaží pochopit celou jeho podstatu, to, jak vnímá svět. Nejde o to najít jednu „správnou“ cestu, ale o to, abyste si sami ujasnili, co pro vás znamená být člověkem a podle toho se zařídili. Zaměřuje se na pochopení úzkosti, viny, svobody, smrti, izolace a odevzdání se.
A co kultura?
Nebojte, tahle terapie nezapomíná, že každý z nás má jiný background. Bere v potaz vaše zkušenosti, hodnoty, to, jak vás ovlivnilo prostředí, ve kterém jste vyrůstali. Hlavním cílem je pomoct vám najít možnosti změny, které jsou pro vás reálné a smysluplné.
Jaké jsou cíle?
V podstatě tři: Uvědomit si, že máte na výběr a že váš život je plný možností. Přijmout fakt, že máte větší kontrolu nad tím, co se děje, než si myslíte. A nakonec – odhalit, co vám brání být svobodní a žít tak, jak chcete.
Jak to funguje v praxi?
Tohle není žádný pevný plán, krok za krokem. Spíš se soustředíte na tady a teď, na to, co prožíváte. Učíte se lépe vnímat sami sebe a teprve pak se rozhodujete, co dál. Žádný stres, žádný nátlak.
Má to nějaké limity?
Jistě, jako všechno. Existenciální terapie je spíš takový rámec, než jasně definovaný postup. Takže se nemusí hodit pro každého. Také některé hodnoty, které propaguje (třeba individualismus), se můžou dostat do konfliktu s hodnotami vaší kultury. Například upřednostňování jedince před kolektivem, svobody před tradicí.
A co terapeut?
Tady nejde o to hledat diagnózy a předepisovat léky. Terapeut je spíš váš průvodce a parťák. Pomáhá vám pochopit váš svět, vaše pocity, vaše obavy. Společně se snažíte najít smysl tam, kde ho teď nevidíte.
Vztah terapeut a klient
Důležitá je autenticita a otevřenost. Jste rovnocenní partneři, kteří se snaží pochopit, co se děje. Terapeut se vám nesnaží nic vnucovat, jen vám pomáhá podívat se na věci z jiného úhlu.
Závěrem
I když se existenciální terapie může zdát trochu „mimo“, má v sobě hlubokou moudrost. Je postavená na tom, že každý z nás má svobodu volby, i když se to někdy nezdá. A právě objevení téhle možnosti je ten první krok ke šťastnějšímu a smysluplnějšímu životu. Tak co, zkusíte to?