Už jste někdy měli pocit, že se v někom nemůžete vyznat? Že i když s ním trávíte čas, pořád tak nějak tápete, co se mu honí hlavou? My všichni občas nasazujeme masky, to je jasné. Ale co kdyby existoval způsob, jak nahlédnout pod povrch? Jak se dostat k tomu, co lidi skutečně prožívají a jak vnímají svět?
Henry Murray a kouzlo příběhů
Přesně tohle se snažil odhalit americký psycholog Henry Murray. A víte, co vymyslel? Tematický apercepční test, zkráceně TAT. Nelekejte se toho složitého názvu. Jde v podstatě o sadu obrázků, u kterých máte vymyslet příběh. Zní to jednoduše, že jo? Ale věřte mi, skrývá se v tom mnohem víc.
Jak to funguje?
Představte si, že dostanete obrázek staré ženy sedící u okna. Co vám to evokuje? Vzpomínky na dětství? Smutek a osamělost? Nebo snad klid a moudrost? Každý to vidí jinak. A právě v tom je ten fígl. To, co si k obrázku domyslíte, vychází z vašich vlastních zkušeností, tužeb, strachů a přesvědčení. Je to takový malý kousek vašeho nitra, který promítnete do příběhu.
Co se z příběhů dá vyčíst?
Psychologové, kteří TAT používají, se nezaměřují na to, jestli je váš příběh „správný“ nebo „špatný“. Zajímá je spíš, jaké postavy v příběhu vystupují, jaké mají vztahy, jaké řeší problémy. Zkrátka, snaží se odhalit hlavní témata a motivy, které se ve vašem vyprávění opakují. A tyhle motivy pak můžou hodně vypovědět o vaší osobnosti. Třeba o tom, jak se stavíte k autoritám, jak zvládáte stres, nebo jaké máte ambice. Je to taková cesta „okolo“ – neříkáte přímo, co cítíte, ale promítáte to do příběhů.
TAT dnes: Má to ještě smysl?
I když je TAT už poměrně stará metoda (vznikl ve 30. letech 20. století), pořád se používá. Samozřejmě, moderní psychologie už má k dispozici i jiné nástroje. Ale TAT má pořád něco do sebe. Umožňuje nahlédnout do hloubky lidské psychiky, tam, kam se běžné dotazníky nedostanou. A navíc, je to tak trochu zábava, ne? Vymýšlet příběhy a nechat se překvapit, co o sobě zjistíte.