Už jste se někdy setkali s člověkem, který jakoby neustále hrál divadlo? S někým, kdo potřebuje být středem pozornosti a emoce mu lítají nahoru a dolů jako na horské dráze? Možná jste se potkali s histriónskou poruchou osobnosti. Ale pozor, ne každá dramatická duše hned trpí touto poruchou!
Histriónská porucha osobnosti: Touha po pozornosti a emoční labilita
Histriónská porucha osobnosti je charakterizována nadměrnou potřebou být středem pozornosti, dramatickým projevem a povrchními, rychle se měnícími emocemi. Lidé s touto poruchou se často snaží okouzlit své okolí, jsou sugestibilní a jejich chování bývá nápadné až teatrální.
Jak se histriónská porucha projevuje?
Je důležité si uvědomit, že diagnostikovat tuto poruchu může pouze odborník. Nicméně, existují určité rysy, které mohou být pro ni typické:
- Neustálá touha po pozornosti: Osoba se cítí nepříjemně, pokud není středem pozornosti.
- Dramatické a teatrální chování: Projevy jsou často přehnané a emoční, jakoby daná osoba hrála roli.
- Snaha okouzlit: Používají fyzický vzhled, svůdné chování a přehnané komplimenty, aby získali pozornost.
- Povrchní a nestálé emoce: Emoce se rychle mění a působí dojmem, že nejsou upřímné.
- Sugestibilita: Snadno podléhají vlivu druhých a jsou ovlivnitelní.
- Přehnané vnímání vztahů: Mají tendenci vidět vztahy jako bližší, než ve skutečnosti jsou.
Možná si teď říkáte, že znáte někoho takového. Ale pamatujte, že jeden či dva rysy ještě neznamenají diagnózu. A navíc, kdo z nás někdy nebyl trochu teatrální, že? Důležité je, jak moc toto chování ovlivňuje život dané osoby a její vztahy s ostatními.
Proč se u někoho rozvine histriónská porucha?
Příčiny nejsou zcela jasné, ale pravděpodobně se jedná o kombinaci genetických predispozic a vlivů prostředí. Důležitou roli může hrát výchova, traumatické zážitky v dětství a celkově prostředí, ve kterém člověk vyrůstal.
Co s tím?
Pokud máte pocit, že se vás nebo někoho blízkého týkají tyto problémy, je důležité vyhledat odbornou pomoc. Psychoterapie, a to zejména dynamická terapie, může pomoci pochopit příčiny tohoto chování a naučit se zdravějším způsobům, jak uspokojovat své potřeby. Zkrátka a dobře, cesta k sobě sama může vést i skrze terapii. A to platí pro každého, bez ohledu na diagnózu. Protože, jak se říká, „kdo chce psa bít, hůl si vždycky najde“, a kdo chce na sobě pracovat, najde si způsob, jak na to.