Už jste někdy měli pocit, že se na sebe díváte jako cizíma očima? Nebo že vám z života vypadávají celé úseky a vy marně lovíte v paměti? Možná to zní jako zápletka napínavého thrilleru, ale pro lidi s disociativní poruchou identity (DID) je to každodenní realita. Není to jen tak nějaké zapomínání, to si pište.
Identita v troskách: Co je disociativní porucha identity?
DID, dříve známá jako mnohočetná porucha osobnosti, je složitá psychická porucha, která vzniká jako obranný mechanismus proti extrémnímu traumatu, obvykle v dětství. Představte si to jako takový bezpečnostní ventil – mysl se „roztříští“ na více identit, aby trauma mohla přežít. Každá z těchto identit, kterým se říká alter ego nebo „alters“, má vlastní jméno, věk, historii, chování a myšlenky. Je to vlastně takový vnitřní divadlo, kde každá postava hraje svou roli, aniž by si nutně uvědomovala existenci těch ostatních.
Paměť jako děravé síto
Klíčovým znakem DID je amnézie. Není to jen takové to „kam jsem dal klíče“, ale mnohem hlubší výpadky paměti. Jedna identita si nemusí pamatovat nic z toho, co zažila identita jiná. Může se stát, že se probudíte na neznámém místě, s lidmi, které nepoznáváte, a netušíte, jak jste se tam dostali. Je to jako žít několik životů zároveň, ale bez možnosti je prožít naplno a vědomě.
Proč zrovna tahle porucha?
Nemyslete si, že si to někdo vybere. DID je zoufalá reakce na něco, co by zlomilo i toho nejsilnějšího. Často se jedná o opakované násilí, zneužívání nebo zanedbávání v dětství. Je to vlastně paradoxní – mysl se snaží přežít tím, že se rozdělí, ale tím si způsobí obrovské problémy v dospělosti. Je to jako chtít uhasit požár benzínem.
Paměťové mezery: Co si vlastně pamatujeme?
Paměť u DID je fascinující a zároveň děsivá. Nejde jen o to, že si alters nepamatují zážitky jiných alters. Může se stát, že si pacient nepamatuje celé roky svého života, nebo má zkreslené a fragmentované vzpomínky. Je to jako skládat puzzle, kde vám chybí zásadní dílky, a obrázek se vám neustále rozpadá před očima.
Flashbacky a falešné vzpomínky
Trauma si ale pamatuje tělo, a proto se u pacientů s DID často objevují flashbacky – živé vzpomínky na traumatické události, které se promítají do současnosti. Můžou být doprovázeny silnými emocemi, fyzickými pocity a dokonce i halucinacemi. Na druhou stranu se můžou objevit i falešné vzpomínky, které vzniknou jako snaha vyplnit mezery v paměti. Je to složitá směsice toho, co se skutečně stalo, a toho, co si mysl vytvořila, aby se s traumatem vyrovnala.
Terapie: Cesta k celistvosti
DID je velmi vážná porucha, ale s pomocí kvalitní terapie je možné dosáhnout zlepšení. Terapie se zaměřuje na zpracování traumatu, integraci alters a naučení se zvládat obtížné emoce a vzpomínky. Není to rychlý proces, ale je to cesta k většímu pochopení sebe sama a k ucelenějšímu životu. Je to jako dlouhá cesta domů, kde se postupně skládají rozbité kousky dohromady.
Možná se ptáte, proč o tom vůbec píšeme? Protože je důležité, abychom se nebáli mluvit o psychických problémech a abychom byli empatičtí k lidem, kteří s nimi bojují. Disociativní porucha identity není žádná hollywoodská senzace, ale skutečný problém, který ovlivňuje životy mnoha lidí. A ti potřebují naši podporu a pochopení, ne odsouzení.