Chápeme se. Extroverti, ti neposední tvorové sociálních sítí, možná nikdy docela nepochopí naši potřebu úniku. Ale my, introverti, víme svoje. Jsme ti, co se dobíjejí samotou, co raději promyslí než vypustí, co se neztratí ve vlastních myšlenkách. Tohle je pro nás.
Introverti bez filtrů: 10 výzev, které pochopí jen introvert
Je to tak. Extrovert čerpá energii ze společnosti, zatímco my, introverti, ji v ní spíše ztrácíme. A vysvětlit to někomu, kdo funguje na opačném principu? To je jako házet hrách na zeď. Ale nevěšte hlavu, nejste sami. Pojďme se podívat na situace, ve kterých se my introverti najdeme až po uši.
1. Vyčerpání v davech? Klasika!
Víte, jak se říká: „Čím víc pruhů, tím víc Adidas.“ Pro nás introverty by to mohlo znít: „Čím víc lidí, tím víc vyčerpání.“ Večírek, svatba, hromadná akce… na první pohled fajn, ale po chvíli už jen toužíte zalézt do kouta s knihou nebo si pustit oblíbenou hudbu a dobít baterky. Jenže vysvětlete to extrovertovi! Ten nechápe, jak můžete chtít odejít, když je zábava v plném proudu. Oni se tam baví a my pomalu, ale jistě vadneme jak lilie bez vody.
Proč to tak je?
Není to o tom, že bychom byli nudní nebo neměli rádi lidi. Jde o rozdílný způsob fungování. Extrovert se v sociálních situacích nabíjí, zatímco introvert se v nich vybíjí. Proto po takové akci potřebujeme čas o samotě, abychom se zase dali dohromady. Prostě potřebujeme svůj klid.
2. Telefonát? Noční můra!
Prosím, pokud to jde poslat zprávou, tak pošli zprávu! Text je zlatý. Můžeme si to promyslet, v klidu odpovědět, bez tlaku. Telefonát? To je sprint, na který nejsme trénovaní. A ty trapné pauzy, když se snažíme rychle vymyslet, co říct? Uf!
Upřímně? Existuje jen pár lidí, se kterými jsem ochotná telefonovat. Babička s dědou, protože textovky jsou pro ně španělská vesnice. A pak moje nejlepší kamarádka, ale i s ní voláme jen v krajních případech. Zprávy jsou prostě lepší.
3. Small talk – mistrovství v povrchnosti
Introverti touží po smyslu, takže párty tlachání je jako smirkový papír pro naši psychiku.
Malá konverzace o ničem? Pro nás to je, jako by nám někdo pomalu ubíral energii. Představte si takový ukazatel energie. Na jedné straně nabito, na druhé vyčerpáno. A při small talku ručička neúprosně klesá směrem k té vyčerpané straně. Potřebujeme hluboké rozhovory, ne povrchní tlachání. Až to někdy bolí.
4. Když tě soudí za to, že jsi rád sám
Samota je pro nás lék, balzám na duši. Potřebujeme ji jako vzduch. Jenže extroverti to nechápou. Vidí nás samotné a hned si myslí, že jsme smutní a osamělí. Mají pocit, že nás musí zachránit. Extroverti, nemějte o nás strach! My jsme v pohodě. My si tu samotu užíváme.
Důležité je si uvědomit, že introverze není totéž co stydlivost. Stydlivost je strach z hodnocení, introverze je preference klidného prostředí. Můžete být introvertní a zároveň sebevědomí, nebo stydliví a zároveň extrovertní. Neházejte nás do jednoho pytle!
6. Umění vyhýbat se konverzaci
Sluchátka v autobuse? Kniha v čekárně? Telefon v restauraci? Kolik z vás to používá jako štít proti náhodným rozhovorům? Tipuju, že hodně. Jenže ani to někdy nezabere. Někdo se vás stejně zeptá, co čtete nebo co posloucháte. A co teď? Musíte se zapojit do small talku, i když se vám chce utéct. Ach jo.
7. Když nezapadáš do škatulky
Představa introverta? Holka s knihou a hrnkem čaje, zabalená v dece. Ale to je jen stereotyp! Ne všichni introverti mají rádi knihy, ne všichni pijí čaj, ne všichni jsou holky. Jsme různí. A když se vymykáme téhle představě, hned se najdou pochybovači, kteří zpochybňují naši introverzi. Lidé si neuvědomují, že existují různé typy introvertů.
Proč je pro nás těžké mluvit „z voleje“? Protože introverti preferují dlouhodobou paměť. Informace jsou tam uložené a jejich vybavení trvá déle. Proto potřebujeme čas na promyšlení odpovědi. A když jsme nervózní, je to ještě těžší, protože stres ztěžuje přístup k dlouhodobé paměti.
9. „Musíš se víc otevřít!“
Už od školky nám říkali, že bychom měli být aktivnější, víc mluvit, víc se zapojovat. Jenže my jsme introverti! My se nejlépe učíme v klidu, sami, promýšlením. Ale školní systém je nastavený pro extroverty. Skupinové projekty, praktická cvičení… pro nás to je spíš trest než odměna.
A na třídních schůzkách to samé: „Měl by se víc projevovat, má dobré nápady, ale nedokáže je prezentovat.“ Tyhle komentáře se s námi táhnou celý život. Už nás nebaví slyšet, že se máme „víc otevřít“.
10. Pokusy o vysvětlení introverze
Vysvětlit někomu introverzi? To je často boj s větrnými mlýny. Extroverti to prostě nechápou. Mají pocit, že společnost je vždycky vítaná, že nikdo nepotřebuje být sám. Často to berou osobně, když chceme odejít nebo se stáhnout. Introverze je často vnímána jako odměřenost, arogance nebo neslušnost. Ale to není pravda! Jsme jen lidé, kteří preferují klid a samotu.
Takže příště, až nás uvidíte samotné s knihou, nesnažte se nás zachránit. Nechte nás být. My se jen dobíjíme. A to je v pořádku.