Už jste se někdy zamysleli nad tím, proč se v lásce chováte tak, jak se chováte? Co když kořeny vašich vztahových vzorců sahají až do dětství? Možná to zní jako klišé z psychoanalytického filmu, ale něco na tom je. Psychologové nám to říkají už dlouho – to, co zažijeme jako děti, nás formuje v dospělé lidi.
Jak nás dětství ovlivňuje v lásce: 6 lekcí od rodičů, které si neseme do vztahů
Naše první roky života, vztah s rodiči… to všechno má vliv na to, jak vnímáme svět, jak se cítíme sami se sebou a hlavně, jak jednáme s ostatními. Bez legrace, je to jako když stavíte dům – základy ovlivní všechno, co přijde potom. A víte co? Mnohdy si to ani neuvědomujeme, jak hluboko to sahá!
Jedna z největších věcí, které si z dětství odnášíme, jsou takzvané „styly lásky“. Zjednodušeně řečeno, je to způsob, jak přijímáme a vyjadřujeme lásku. A hádejte co? Většinou to kopírujeme od našich rodičů. Existuje pět základních typů: „kontrolor“, „poslušný“, „pomocník“, „vyhýbavý“ a „oběť“. Ale co to přesně znamená?
1. Pozornost, kterou nám věnovali
Když nám rodiče nevěnují dostatek pozornosti, může to mít sakra dopad na naše sebevědomí. Ať už je to proto, že odešli, rozvedli se, nebo prostě dali přednost kariéře. Cítíte se, jako byste na všechno byli sami, museli jste rychle dospět a postarat se o sebe. Výsledkem je, že se bojíte bezmoci a potřebujete mít všechno pod kontrolou, včetně svých vztahů. Proto se taky říká „kontrolor“. Lidé s tímhle stylem lásky jsou často asertivní, tvrdohlaví a těžko se spoléhají na ostatní. Těžko říct, jestli je to dobře nebo špatně, ale tak to prostě je.
2. Svoboda, kterou nám dopřáli
Pamatujete na Erika Eriksona a jeho teorii psychosociálního vývoje? Podle něj, když jsou naši rodiče moc kontrolující a přehnaně ochranitelští, buduje to v nás pocity studu, pochybností a bezmoci. A to si neseme s sebou i do dospělosti. Takže, když vám rodiče nedopřáli moc svobody a neměli jste co říct do vlastního života, můžete být ve vztazích až moc poslušní a pasivní. Na jednu stranu to druhý ocení, ale po čase ho to může začít frustrovat. Chybí mu vaše rozhodnost, samostatnost a iniciativa. A to se projevuje v tom, že druhý má pocit, že do vztahu nedáváte tolik energie.
3. Jejich chvála a uznání
Byli na vás rodiče moc kritičtí a těžko se jim zavděčit? Měli jste pocit, že vás milují jen, když se vám daří? A zlobili se, když jste selhali? Děti, které jsou pod tlakem, aby splnily očekávání rodičů, si vyvinou potřebu zavděčit se i ostatním. To se nazývá „poslušný“ styl lásky. Lidé, kteří se snažili získat si uznání rodičů, mají neurotickou potřebu chvály a potvrzení. Jsou z nich „otloukánci“, kteří neumí říct ne, vždy dají ostatní na první místo a vyhýbají se konfliktům i na svůj úkor. Bojí se, že někoho zklamou, a mají pocity nejistoty a nedostatečnosti.
4. Jejich stálost a spolehlivost
Cítíte se často sami a nepochopeni? Toužíte po emočním spojení, ale lidé, které milujete, vás zklamou? Pak možná máte styl lásky, kterému říkáme „váhavý“. „Váhavý“ je romantický a idealistický, ale často až moc. Má problém udržet si intimní vztahy, protože má tendenci idealizovat si lidi, které miluje, a klade na ně neuvěřitelně vysoké nároky. Chce od svých partnerů příliš mnoho a nedává jim prostor pro chyby, protože se v mládí naučil, jak bolí, když vás lidé, které milujete, zklamou.
Když vyrůstáte s nepředvídatelnými rodiči, stane se tohle. Jsou nestabilní, nespolehliví a nekonzistentní ve své péči a náklonnosti. Říkají, že vás milují a že tu pro vás chtějí být, ale už tolikrát porušili slib, že jim nemůžete věřit. A protože vaše emoční potřeby nebyly uspokojovány, zanechalo to ve vás hluboko zakořeněné pocity opuštění, díky kterým jste citliví na odmítnutí.
5. Jejich postoj k emocím
Další je „vyhýbavý“ styl lásky, který se vyznačuje potlačovanými emocemi, silnou potřebou nezávislosti a strachem z intimity. Lidé, kteří si osvojili tento styl lásky, měli s největší pravděpodobností rodiče, kteří zanedbávali jejich emoční potřeby a odrazovali od vyjadřování pocitů. Ať už to bylo proto, že nevěděli, jak se s nimi vypořádat, nebo si mylně mysleli, že potlačování emocí je odstraní, rodiče vás vychovávali v přesvědčení, že být příliš emotivní je známka slabosti a že není správné, abyste potřebovali lidi a hledali u nich útěchu. Proto jste se stali vážnější, odtržení od svých pocitů a snažíte se otevřít i tomu člověku, kterého milujete nejvíc na světě.
6. Negativní zážitky z dětství
A konečně, ale možná nejdůležitější je, že traumatická událost v mládí, zejména z rukou vlastních rodičů, může výrazně ovlivnit to, jak vnímáme a přistupujeme ke svým dospělým vztahům. „Oběť“ je styl lásky, který je důsledkem vyrůstání v chaotickém domácím prostředí nebo života s rozzlobeným nebo násilnickým rodičem. Tyto negativní rané zkušenosti způsobily, že se zdráháte důvěřovat a ještě více se zdráháte milovat. Můžete se potýkat s pocity úzkosti, deprese a nízkého sebevědomí kvůli tomu, jak s vámi bylo zacházeno. Lidé jako vy jsou mírní, poslušní a emocionálně poškození a neustále čekají, až se stane něco špatného, protože bolest a zmatek je vše, co kdy poznali.
Tak co, našli jste se v některém z těchto popisů? Už víte, jaký styl lásky máte a jak vás ovlivnil vztah s rodiči?
Jsme tím, čím jsme, z mnoha důvodů a některé možná nikdy nepochopíme. Ale bez ohledu na to, čím jsme si prošli, si můžeme vybrat, jakými lidmi se staneme. Nenechte negativní zkušenosti z minulosti definovat vaši budoucnost. Jak jednou napsal autor Stephen Chbosky: „Nemáme moc si vybrat, odkud pocházíme, ale můžeme si vybrat, kam se odtamtud vydáme.“