Už jste se někdy zamysleli nad tím, proč vidíme svět zrovna tak, jak ho vidíme? Není to tak jednoduché, jak se zdá. Všechno to, co vnímáme, prochází spoustou filtrů, o kterých ani nevíme. A tyhle filtry ovlivňují každý náš úsudek, každou interakci, zkrátka úplně všechno.
Jak vidíme svět? Odhalte skryté filtry, které ovlivňují vaše vnímání
Když se na někoho díváme a snažíme se pochopit, proč se chová zrovna tak, jak se chová, automaticky se ptáme: je to v něm, nebo v tom, co se děje kolem něj? Je to *jeho* povaha, nebo ho k tomu něco *donutilo*? Určitě to znáte, sami to děláte taky. A tahle „diagnóza“ závisí na třech věcech:
Je to běžné, nebo unikátní?
Jak moc se to, co daný člověk dělá, vymyká běžnému chování? Chová se tak vždycky, nebo jen v téhle konkrétní situaci? Když se chová jinak, než obvykle, spíš to svedeme na vnější okolnosti. Ale když je to „jeho normálka“, už hledáme vysvětlení v jeho nitru.
Dělá to tak i zbytek?
Jak moc se chování daného člověka shoduje s tím, co by udělali ostatní? Představte si, že jeden student přijde pozdě, ale všichni ostatní jsou včas. Konsenzus je nízký, a my si řekneme, že ten student je prostě lajdák. Ale pokud by přišli pozdě všichni, už by nás napadlo, že je v tom něco jiného – třeba zpožděný autobus.
Je to pokaždé stejné?
Chová se ten člověk v podobných situacích vždycky stejně? Pokud ano, utvrdí nás to v přesvědčení, že je to „v něm“. Pokud je to jednou tak a podruhé jinak, hledáme vysvětlení v okolí.
Pozor na zkratky! (aneb když soudíme podle sebe)
Jo, a abychom to neměli tak jednoduché, máme tendenci dělat chyby. Třeba:
Fundamentální atribuční chyba
Rádi podceňujeme vliv vnějších okolností a chování druhých přisuzujeme jejich vnitřním vlastnostem. Prodavačka je protivná? Hned si řekneme, že je to zlá ženská. Ale co když má nemocné dítě a je nevyspalá a vystresovaná? (Jasně, že se to dá omluvit, ale hned nás to nenapadne, že?)
Sebeobslužné zkreslení
Když se nám něco povede, chválíme sami sebe. Jsem skvělý! To já jsem to dokázal! Když se nám něco nepovede, svalujeme to na okolnosti. To byl ten hroznej test! Ten učitel je debil! Zkrátka, *já* jsem v tom nevině… A to si přiznejme si, známe asi úplně všichni.
Pozor na selektivní vnímání!
Vybíráme si to, co chceme vidět. Všimli jste si, že když si koupíte nové auto určité značky, najednou jich všude vidíte spoustu? Ne, není to tím, že by se najednou začaly vyrábět ve větším množství. Jen jste si jich dřív nevšímali, protože vás nezajímaly.
Haló efekt
Jeden rys osobnosti nám stačí k tomu, abychom si o daném člověku udělali kompletní obrázek. Někdo se směje? Hned si myslíme, že je otevřený a přátelský. Ale co když je jen nervózní?
A co „ozvěna“?
Naše reakce na jednoho člověka může ovlivnit předchozí interakce s někým úplně jiným. Naštval nás řidič autobusu? Může se stát, že si to odneseme na nevinném spolucestujícím.
Stereotypy
Soudíme lidi podle toho, do jaké skupiny je řadíme. Všichni politici jsou zkorumpovaní! Všichni blonďáci jsou hloupí! A tak dále… Je důležité si uvědomit, že stereotypy zkreslují naše vnímání a mohou vést k nespravedlivým soudům.
Vnímání je nedílnou součástí lidské existence. Snažíme se pochopit svět kolem nás a dát mu smysl. Jenže naše vnímání je plné chyb a zkratek. Naštěstí, když si jich budeme vědomi, můžeme se jim vyhnout. A to nám pomůže lépe porozumět nejen druhým, ale i sami sobě.
Tak co, už se díváte na svět trochu jinak? Doufáme, že ano!
Další inspirace pro zvídavé duše:
Tipy pro pozitivní myšlení
10 přesvědčení, která způsobují depresi a úzkost
9 znaků antisociální poruchy osobnosti