Když se řekne „toxický rodič“, většinou si představíme fyzické násilí, nadávky nebo sexuální zneužívání. Jenže ono to má i mnohem nenápadnější formy. Formy, které si možná ani neuvědomujeme, dokud se nezačnou projevovat v našich životech jako dospělých. Důležité je si uvědomit, že každá forma zneužívání zanechává jizvy, a čím déle trvá, tím hlubší ty jizvy jsou.
Jizvy, které nevidíme: 14 nenápadných projevů toxického rodičovství
Následující projevy možná znáte z vlastní zkušenosti, nebo jste je zahlédli u někoho blízkého. Nejde o to soudit, ale spíš se zamyslet a uvědomit si, že i zdánlivě „nevinné“ chování může mít na děti obrovský dopad.
Nedostatek soukromí
Je velký rozdíl mezi tím, když rodič chrání dítě před nebezpečím, a tím, když mu nedopřeje žádné soukromí. Každé dítě potřebuje mít prostor, kde si může být samo se sebou, ať už jde o pokoj, kde se může v klidu převléknout, nebo o deník, do kterého si může zapisovat své myšlenky. Neustálá kontrola a absence soukromí v dítěti buduje nedůvěru a pocit, že nemá právo na vlastní život.
Popírání emocí
“Nebreč, to nic není!” “Ty se zlobíš? Proč by ses zlobil?” Znáte to? Když rodič neustále popírá emoce dítěte, učí ho, že jeho pocity nejsou důležité. Dítě pak začne pochybovat o sobě, o svých reakcích a v dospělosti má problém věřit vlastnímu úsudku.
Tichá domácnost
Mlčení jako trest? To je hodně nefér. Tichá domácnost je projev naprosté bezmoci a neschopnosti komunikovat. Dítě se cítí odmítnuté, nepochopené a jeho sebevědomí klesá strmě dolů. Vlastně je to taková malá, ale intenzivní psychická šikana.
Hraní role oběti
Rodič, který za nic nenese zodpovědnost a neustále se lituje, učí dítě dvěma věcem: buď se naučí stejnému chování a používá ho jako obranný mechanismus, nebo se cítí provinile a viní se za všechno, co se stane. Ani jedna varianta není výhra, co si budeme povídat.
Gaslighting
Tohle je mistrovství v manipulaci. Rodič, který dítěti neustále podsouvá, že si věci vymýšlí, že si špatně pamatuje, že přehání, ho dovádí k šílenství. Dítě pak začne pochybovat o vlastní realitě, je nejisté, úzkostné a paranoidní. Ve výsledku si není jisté vůbec ničím.
Vyhrožování násilím
I když k samotnému násilí nedojde, už jenom vyhrožování má devastující účinky. Dítě se necítí bezpečně, bojí se být doma a žije v neustálém strachu. A strach je, jak známo, nejhorší rádce.
Upřednostňování jednoho dítěte
Ach jo, věčná rivalita mezi sourozenci… Když jeden sourozenec dostává víc pozornosti, lepší dárky a méně trestů, ten druhý se zákonitě cítí méněcenný, odmítnutý a nedostačující. Může se z toho vyvinout deprese a v dospělosti opakování podobných nezdravých vztahů.
Omezování samostatnosti
Rodič, který chce mít dítě neustále pod kontrolou, mu brání v rozvoji a nedovolí mu dělat vlastní rozhodnutí. To vede k tomu, že dítě nezíská potřebné dovednosti pro samostatný život a zůstane závislé na rodičích. Je to takové perpetuum mobile závislosti a kontroly.
Neustálá kritika
Nic není dost dobré? Rodič, který neustále kritizuje, srovnává s ostatními a hledá chyby, ničí dítěti sebevědomí a buduje v něm pocit méněcennosti. Takové dítě si pak myslí, že nikdy nebude dost dobré, ať se snaží, jak chce.
Kontrola financí
Dítě, které si nemůže svobodně nakládat s penězi, které si samo vydělalo, se cítí vykořisťované a nedoceněné. Naopak, dítě by mělo být vedeno k finanční gramotnosti a k samostatnosti.
Emocionální absence
Tohle je nenápadný zabiják. Rodič je fyzicky přítomný, ale emocionálně nedostupný. Dítě se cítí opuštěné, nepodporované a nedoceněné. V dospělosti se z něj může stát závislá a potřebná osoba.
Využívání pocitu viny
Neustálé obviňování a vyvolávání pocitu viny v dítěti narušuje jeho sebevědomí a schopnost vyjádřit se. Dítě se cítí jako zklamání a má pocit, že všechno, co dělá, je špatně. I když dělá dobře.
Ponižování
Zesměšňování a ponižování jako trest? To je hodně kruté. Dítě se cítí bezcenné, ztrácí sebeúctu a učí se, že je v pořádku šikanovat ostatní. V dospělosti se pak stydí samo za sebe a neustále se stará o to, co si o něm myslí ostatní.
Možná se v některých z těchto projevů poznáváte. Možná, že ne. Důležité je si uvědomit, že nikdo není dokonalý a i rodiče dělají chyby. Ale je důležité se z těch chyb poučit a snažit se být lepší. A pokud si uvědomíte, že jste zažili toxické dětství, nebojte se vyhledat pomoc. Nikdy není pozdě začít uzdravovat staré rány.
Související: 9 nezdravých projevů, které se u dospělých projevují po prožití dětského traumatu