Už jste se někdy setkali s pojmem „vysoce citlivá osoba“? Možná jste na něj narazili na internetu, v televizi nebo v knize. Dneska se o tom hodně mluví, píše se o tom, jak to ovlivňuje život, zvlášť u dětí. Ale co na to říká věda? Elaine Aron ve své knize „Vysoce citliví lidé: Jak prospívat, když vás svět zahlcuje“ tvrdí, že až 20 % populace může být vysoce citlivých. Ale jsou všichni citliví stejní? Pojďme se podívat na 8 typů a zjistit, jestli se v některém z nich nenajdete.
Jste vysoce citliví? Objevte 8 typů a zjistěte, kam patříte
Hartmann zkoumal lidi, co mají často noční můry. Zjistil, že si pamatují sny mnohem živěji. Říká se jim lidé s „tenkými hranicemi“. To znamená, že jejich myšlení a emoce jsou propojenější.
Podle něj tito lidé jsou snadno zahlceni vjemy, prožívají bolest a radost intenzivněji, mají větší sklony k alergiím a nemocem, hůř se vyrovnávají s traumaty a jsou citlivější na různé podněty. Často jsou neorganizovaní, spontánní a těžko rozeznávají sny od reality. Zkrátka, občas je to s nimi jak na houpačce.
1) Lidé s tenkými hranicemi
Termín „Orchidejové děti“ pochází od Bruce Ellise, který zkoumal citlivost dětí na prostředí. Podle něj jsou některé děti „biologicky citlivé na kontext“. To znamená, že reagují silněji na změny v okolí než děti, které se snadno adaptují kdekoliv. Pluess a kolegové (2018) dokonce vytvořili stupnici pro měření této adaptability u dětí. Zjistili, že do kategorie „Orchidejové děti“ spadá asi 30 % z nich. Jakoby potřebovali speciální péči, aby rozkvetly.
2) Orchidejové děti
3) Senzoricky defenzivní lidé
Doktorka Sharon Heller zavedla pojem „Senzoricky defenzivní lidé“. Jsou to lidé, kteří jsou citlivější než průměr na smyslové vjemy. Co je pro ně typické? Snadno se leknou, jsou lechtiví, nemají rádi davy, některé textury jídla a vadí jim příliš mnoho vizuálních podnětů. V extrémních případech mohou mít i diagnostikované poruchy učení nebo schizofrenii, ale spousta senzoricky defenzivních lidí žádnou poruchu nemá. Jsou prostě jen o chlup vnímavější.
4) Empati
Empat je někdo, kdo silně vnímá nálady, emoce a myšlenky ostatních. Doktor Michael Smith zjistil, že emapati tvoří asi 5 % populace. Mezi vysoce citlivými lidmi jich je ale až 25 %! Abigail Marsh (2018) dokonce zjistila rozdíly v mozku mezi empaty a ne-empaty! Empati reagují silněji na strach v tvářích, protože jejich amygdala (část mozku zodpovědná za emoce) je aktivnější.
5) Lidé náchylní k fantazírování
Wilson a Barber v roce 1981 objevili „Lidi náchylné k fantazírování“. Podle nich má tuto vlastnost asi 4 % populace. Hodně sní a jsou náchylní k paranormálním zážitkům. Mnozí jsou hluboce věřící, mají vize a slyší hlasy. Mezi jejich charakteristiky patří: imaginární přátelé, tvrzení, že jsou psychicky nadaní, že umí léčit lidi a že prožívají imaginární vjemy jako skutečné. Merckelbach, Campo, Hardy a Giesbrecht (2005) zjistili, že to souvisí s disociací (odštěpením od reality).
6) Nadání
Dabrowski zkoumal nadané děti a zjistil u nich pět oblastí „přecitlivělosti“ nebo „zvýšené dráždivosti“: 1) Psychomotorická – nervozita, impulzivnost, nespavost. 2) Smyslová – alergie, vyostřené smysly, potřeba pohodlí. 3) Intelektuální – hluboká zvědavost, teoretické myšlení, kladení otázek. 4) Imaginativní – živé sny, snění, láska k fantazii. 5) Emoční – úzkost, ostýchavost, osamělost. Tyto myšlenky jsou součástí teorie pozitivní dezintegrace. Myšlenka, že tyto zvýšené dráždivosti souvisejí s nadáním, je podpořena i dalším výzkumem (Piechowski & Miller, 1995).
7) Elektricky citliví
V roce 1980 provedl Shallis výzkum mezi lidmi, kteří jsou citlivější na elektřinu. Většinou to byly ženy. Shallis zjistil něco překvapivého. 70 % těchto lidí mělo alergie, 60 % onemocnělo před bouřkou a 23 % už dříve zasáhl blesk. V poslední době se ale tato diagnóza zpochybňuje a tvrdí se, že příznaky se objevují spíše tehdy, když si lidé myslí, že jsou vystaveni elektřině, než když tomu tak skutečně je.
8) Senzitivní
A konečně, dostáváme se k nejkontroverznějšímu typu – „Senzitivní“. Jsou podobní ostatním vysoce citlivým lidem, ale mají i psychické/mimosmyslové vnímání. Například dokážou cítit pocity, „znát budoucnost“ a vidět stíny, které tam nejsou. Stejně jako u všech nadpřirozených jevů, ani zde to vědecký výzkum nepodporuje, ale kdo ví!
Tak co, v kterém typu se nejvíc poznáváte? Napište nám to do komentářů!
Pokud se chcete dozvědět více o psychologii, nezapomeňte si prohlédnout náš Magazín!! V prodeji zde! – nebo si můžete předobjednat další číslo na našem PATREONu.
Editovali Gabriel Taylor (Gabe1113@gmail.com) a Chrissie Fitch (chrissie_hmic@consultant.com).
Aron, E. N. (1996). The highly sensitive person: How to thrive when the world overwhelms you. Secaucus.
Hartmann, E. (1991). Boundaries in the mind: A new psychology of personality. Basic Books.
Ellis, B. J., & Boyce, W. T. (2008). Biological sensitivity to context. Current directions in psychological science, 17(3), 183-187.
Pluess, M., Assary, E., Lionetti, F., Lester, K. J., Krapohl, E., Aron, E. N., & Aron, A. (2018). Environmental sensitivity in children: Development of the Highly Sensitive Child Scale and identification of sensitivity groups. Developmental psychology, 54(1), 51.
Storlie, D. M. (2005). Too fast, too tight, too loud, too bright.
Marsh, A. A. (2018). The neuroscience of empathy. Current opinion in behavioral sciences, 19, 110-115.
Wilson, S. C., & Barber, T. X. (1982). The fantasy-prone personality: Implications for understanding imagery, hypnosis, and parapsychological phenomena. Psi Research.
Merckelbach, H., à Campo, J., Hardy, S., & Giesbrecht, T. (2005). Dissociation and fantasy proneness in psychiatric patients: a preliminary study. Comprehensive Psychiatry, 46(3), 181-185.
Piechowski, M. M., & Miller, N. B. (1995). Assessing developmental potential in gifted children: A comparison of methods. Roeper Review, 17(3), 176-180.
Shallis, Michael. The Electric Connection: Its Effects on Mind and Body. New York: New Amsterdam Books, 1988.