Konec dobrý, všechno dobré? Ne vždycky. I terapie má svůj začátek, průběh a – ano – i konec. Jenže ten konec se někdy vleče jak smrad, jindy přijde dřív, než se nadějete. A co teprve, když se vám zrovna vůbec nehodí? Takže jak to vlastně s tím ukončováním je?
Proč vlastně končit?
Terapie není nekonečný seriál. I když si se svým terapeutem rozumíte, nejedná se o přátelství (i když se to tak někdy může zdát). Hlavní důvod, proč se do terapie pouštíte, je ten, že chcete něco změnit. A když se vám to povede, je čas jít dál. Jak ale poznat, že ten správný čas nastal?
Když cíle dosáhnete
Asi nejjasnější signál. Přišli jste s konkrétním problémem, a teď už se zdá, že je vyřešený. Už vás netrápí úzkosti, zvládáte se lépe vyrovnávat se stresem, nebo jste se konečně naučili říkat „ne“. Gratuluji, můžete si odškrtnout jeden splněný úkol!
Když už „jenom“ povídáte
Někdy se stane, že se terapie změní v příjemné povídání o životě. To není špatně, ale terapeut by vám měl v takové chvíli jemně připomenout, že terapie má nějaký cíl. Pokud už necítíte žádný posun a jen si jednou týdně „pokecáte“, zvažte ukončení.
Jak to udělat správně?
Ukončování terapie je proces, ne událost. Neměli byste se jednoho dne prostě sebrat a už se neukázat. Ideální je o konci mluvit s terapeutem s dostatečným předstihem.
Plánujte dopředu
O konci terapie byste měli začít mluvit alespoň několik sezení předem. Dejte si čas na to, abyste si uvědomili, co se vám v terapii povedlo, co jste se naučili a jak se budete udržovat v kondici i bez pravidelných sezení.
Nebojte se emocí
Ukončování terapie může být emocionálně náročné. Je normální cítit smutek, úzkost, nebo dokonce i hněv. Nebojte se o tom s terapeutem mluvit. Může vám pomoct se s těmito emocemi vyrovnat a ujistit se, že jste na odchod připraveni.
Zeptejte se sami sebe: Jsem opravdu připraven(a)?
Nejdůležitější je vaše vlastní intuice. Cítíte se silní a připraveni na to, co přijde? Máte pocit, že máte dostatek nástrojů na to, abyste se s případnými budoucími problémy vyrovnali sami? Pokud je odpověď ano, pak je nejspíš čas jít dál. Pokud ne, nebojte se požádat o další sezení nebo se k terapii v budoucnu vrátit. Nikdo vám hlavu neutrhne. A pamatujte, že i cesta zpět je cesta vpřed.