Věděli jste, že poruchy příjmu potravy mají nejvyšší míru úmrtnosti ze všech psychických onemocnění? Podle Národní asociace pro anorexii a přidružené poruchy (ANAD) každých 62 minut někdo zemře přímo v důsledku těchto poruch. Proto by se neměly brát na lehkou váhu. Existují sice známé typy, ale bohužel i mnoho méně známých, o kterých se tolik nemluví, a dokonce i takové, které nejsou oficiálně považovány za poruchu. Pojďme se na ně podívat.
Když jídlo ovládne život: 11 skrytých tváří poruch příjmu potravy, o kterých se nemluví
Co si budeme povídat, jídlo je pro nás důležité. Ale co když se z něj stane posedlost? Co když se naše myšlenky točí jen kolem toho, co jíme, nebo spíš nejíme? A co když to začne ovlivňovat náš život víc, než je zdrávo?
1. Selektivní jedení (Avoidant/Restrictive Food Intake Disorder – ARFID)
Tady se bavíme o extrémně vybíravých jedincích. Začíná to už v dětství a může to přetrvat až do dospělosti. Taková osoba jí třeba jen pět jídel. Mají problém s chutí k jídlu a s potravinami specifické textury, barvy, vůně nebo tvaru. A co je na tom nejhorší? Nedostatek kalorií a živin. Může to vést k anémii, selhání ledvin a jater, srdečním problémům, ztrátě hustoty kostí, nízké hladině cukru v krvi a dalším zdravotním rizikům. V závažných případech to může ohrozit i život.
2. Pojídání nejedlých věcí (Pica)
Tohle se objevuje už v dětství a trvá obvykle pár měsíců, i když to může přetrvávat i do dospělosti. Často se to pozoruje u lidí s mentálním postižením nebo autismem. Tihle lidé jedí věci, které nejsou k jídlu – hlínu, barvu, lepidlo, hlínu, mastek, mýdlo, led… Z toho můžou vzniknout nutriční nedostatky, zácpa, střevní obstrukce a anémie. A největší nebezpečí? Toxické látky v barvách nebo paraziti v půdě.
3. Ortorexie
Ortorexie není oficiální diagnóza, ale začíná se o ní mluvit. Zdravé stravování je důležité, ale ortorektici to ženou do extrému. Jde o posedlost zdravým jídlem. Na rozdíl od anorexie se tady nejde o hubnutí. Jde o kvalitu a čistotu jídla. To vede k podvýživě, hormonální nerovnováze, extrémnímu úbytku hmotnosti a dalším zdravotním problémům. Protože vyřazují celé skupiny potravin – cukr, sacharidy, maso, protože je nepovažují za „čisté“.
4. Wannarexie
Wannarexie je spíš kulturní fenomén vyvolaný sociálními sítěmi a nerealistickými standardy krásy. Nejčastěji se vyskytuje u dospívajících dívek, které touží po anorexii, ale netrpí jí. Chcou zapadnout a být oblíbené. Protože to není oficiální porucha, doktoři a psychologové to diagnostikují jako „poruchu příjmu potravy jinak nespecifikovanou (EDNOS)“. Rozdíl je v tom, že wannarektici mají z úbytku váhy radost, zatímco anorektici ne. Není to tak nebezpečné jako anorexie, ale může to k ní vést.
5. Bigorexie (svalová dysmorfie)
Tohle se vyskytuje hlavně u mužů s obsedantně-kompulzivním chováním. Na rozdíl od anorexie, bigorexie je posedlost tělesným tukem. Jsou posedlí velikostí svých svalů a věří, že jsou příliš malí. Čím větší sval, tím lépe. Řadí se to mezi poruchy příjmu potravy, protože jejich posedlost nabíráním svalů ovlivňuje jejich výběr jídla a stravovací návyky. Mají nevyváženou proteinovou dietu.
6. Diabulimie
Diabulimie také není oficiální, ale doktoři si jí začínají všímat. V medicíně se jí říká ED-DMT1, a to jsou poruchy příjmu potravy u lidí s diabetem 1. typu. Léky na cukrovku můžou způsobovat přibírání na váze, což ovlivňuje sebevědomí. Diabetici můžou snižovat, oddalovat a přestávat brát inzulín, vyvolávat zvracení, přejídat se a držet přísné diety. A to je nebezpečné, protože to může způsobit slepotu, nervové bolesti, poškození ledvin, ztrátu sluchu, kardiovaskulární onemocnění a v nejhorším případě smrt.
7. Pregorexie
Tato porucha není oficiální, ale je nebezpečná a může poškodit zdraví matky i dítěte. Nastává, když se ženy v těhotenství bojí přibírání na váze. Jsou posedlé počítáním kalorií a cvičením. Některé se přejídají a pak zvrací. Pokud se to neudrží pod kontrolou, může to vést k vývojovým problémům dítěte nebo k potratu. Bohužel, spousta maminek, které s tím bojují, nevyhledá pomoc kvůli stigmatu – „jak může matka ublížit svému dítěti?“.
8. Atletická anorexie
Tohle je podtyp anorexie a bulimie. Lidé jsou posedlí svým tělem. Často se to vyskytuje u sportovců. Spoléhají se na cvičení, aby zhubli nebo si udrželi váhu. Cvičením se zbavují přebytečných kalorií. Místo toho, aby zvraceli po přejedení, budou nadměrně cvičit dlouhé hodiny. Můžou být cvičením tak posedlí, že jim uniknou zábavné aktivity s přáteli a rodinou a zanedbávají povinnosti.
9. Prader-Williho syndrom
Syndrom je genetická porucha, která přichází s kognitivními a behaviorálními problémy. Jedním z komplikací je neustálý pocit hladu. Nikdy se necítí sytí, proto mají nadváhu a často obezitu. Lidé s touto poruchou hromadí jídlo a jedí i zmrazené nebo z odpadků. Nutkání jíst je tak silné, že děti i dospělí jedí, dokud se tělo automaticky nepozvrací. Také se vztekají, kradou jídlo nebo peníze na jídlo.
10. Gurmánství
Tato porucha je extrémně vzácná a není moc dobře prozkoumaná. Způsobuje ji zranění hlavy, nádor nebo mrtvice v pravé hemisféře mozku. Je považována za „benigní“, protože lidé s ní touží po jídle z luxusních restaurací. Jsou posedlí kvalitním jídlem, jeho přípravou a prezentací. Nepřejídají se ani se neomezují, prostě trvají na gurmánském jídle.
11. Drunkorexie
Drunkorexie není oficiální diagnóza. Název pochází z kulturního fenoménu, kdy lidé omezují kalorie v jídle, aby kompenzovali kalorie v alkoholických nápojích. Omezují jídlo, aby mohli pít víc. Myslí si, že tím zabrání přibírání na váze. Pozoruje se to u mladých žen s problémy s přejídáním. A nebezpečí? Pití alkoholu nalačno zvyšuje negativní účinky alkoholu – omdlévání, nehody…
Tyhle poruchy by se měly stát oficiální diagnózou, nebo by se o nich aspoň mělo mluvit s lékaři a psychology. Způsobují úzkost, deprese a problémy s fungováním v běžném životě. Doktoři a psychologové by o nich měli vědět, aby mohli lidem pomoct zlepšit kvalitu života. Co si o tom myslíte vy? Slyšeli jste o nich už dřív?