Láska. Sladká, opojná, povznášející… Ale co když se láska změní v trpkou zkušenost? Co když místo objetí cítíte odstup a místo spojení osamělost? Možná se setkáváte s vyhýbavou vazbou. Nebojte se, nejste v tom sami. Pojďme se podívat, jak rozpoznat varovné signály.
Když láska bolí: 8 varovných signálů vyhýbavé vazby
Teorie vztahové vazby popisuje různé způsoby, jak se lidé chovají v partnerských vztazích. Patří sem několik typů vazeb, od bezpečné, přes úzkostnou, až po vyhýbavou. A právě vyhýbavá vazba, ta, kde se jeden z partnerů necítí komfortně s hlubším emocionálním spojením, je častým zdrojem nedorozumění a bolesti. Dělí se na dva podtypy: odmítavě-vyhýbavou a úzkostně-vyhýbavou. Často si ji neseme z dětství a ovlivňuje všechny naše vztahy.
Důležité upozornění: Tento článek slouží pouze pro informační účely a nenahrazuje odbornou psychologickou pomoc. Chceme vám jen pomoci lépe porozumět sobě i svým blízkým. Tak pojďme na to!
1. Emoční zanedbávání v dětství
Víte, ono to začíná už v dětství. Emoční zanedbávání, kdy rodiče nereagují na potřeby dítěte, potlačují jeho emoce (ať už pozitivní nebo negativní), to je sakra silná káva. Dítě se naučí, že se musí spolehnout samo na sebe a že ukazovat city se nevyplácí. Schovává je raději pod pokličku, kde mu možná přijde, že jsou v bezpečí.
2. Potlačování emocí
Lidé s vyhýbavou vazbou byli od malička vedeni k tomu, že projevovat city je slabost. Že je lepší zvládat všechno uvnitř sebe, po svém. I v dospělosti tak mají tendenci emoce dusit a trestat se za to, že jsou zranitelní. Nejenže se jim špatně svěřuje, ale dokonce pohrdají těmi, kteří emoce projevují otevřeně.
3. Nepříjemné pocity z emoční intimity
No jo, sdílet svoje nitro s někým jiným? Pro někoho s vyhýbavou vazbou je to skoro hororová představa. Bojí se odhalit příliš mnoho, a tak raději udržují konverzace na povrchu, nebo si dopřávají dlouhé chvíle „pro sebe“. Ne že by nechtěli být s lidmi, to ne. Jen nechtějí nikoho *potřebovat*. Vztahy pak vypadají tak nějak zvláštně, druhá strana je zmatená, naštvaná… Ale pamatujte, není to osobní útok. Je to obranný mechanismus.
4. Pevné a neústupné hranice
Lidé s vyhýbavou vazbou mají často velmi specifické a striktní hranice. Omezují čas strávený s partnerem, množství informací, které jsou ochotni sdílet. Hranice jsou samozřejmě důležité, to bez debat! Ale všeho s mírou. Příliš mnoho hranic může působit odtažitě a uzavřeně.
5. Povrchní vztahy
Hloubka? To není nic pro ně. Romantické vztahy se vyhýbají setkání s rodinou, žádání o radu, zkrátka všemu, co by vztah mohlo posunout do vážnější roviny. V přátelství to vypadá podobně – žádné dlouhé rozhovory o citech, žádné časté setkávání.
6. Extrémní nezávislost
Musím si to udělat sám! Naučili se to už v dětství. Jsou silně nezávislí a soběstační. Závislost na druhých vnímají jako slabost a raději se uklidňují sami, než by někoho žádali o pomoc. Nezávislost je skvělá věc, ale pokud je vynucená, pokud se dítě musí stát dospělým příliš brzy, může to vést k tomu, že bude vždycky řešit problémy samo, bez ohledu na to, jestli by mu pomoc prospěla.
7. Nedůvěra
Když se o vás rodiče nestarají tak, jak by měli, zlomí vám to srdce. Potom je přirozené, že máte problém věřit ostatním lidem, i těm nejbližším. Budete se snažit udržet si od nich odstup a nebudete chtít, aby vám projevovali lásku a náklonnost.
8. Kritičnost k sobě i k ostatním
Kromě nedůvěry bývají lidé s vyhýbavou vazbou často kritičtí. Hledají chyby u sebe i u druhých. V jejich hlavě je slyšet silný vnitřní kritik, který přehlušuje pozitivní hlas. Důvodem je trauma z dětství, které posílilo vnitřní kritický hlas natolik, že dokáže přehlušit ten pozitivní.
Tak co, poznali jste v některém z těchto bodů sebe nebo někoho blízkého? Doufáme, že vám tento článek pomohl lépe pochopit vyhýbavou vazbu. A nezapomeňte, láska by neměla bolet. Pokud ano, je čas na změnu.