Když se člověk zamiluje, zdá se, že láska vyřeší všechno. Máme klapky na očích, vidíme jen to dobré a věříme, že jsme pro sebe stvoření. Ale ruku na srdce, kolikrát se ta „dokonalost“ po čase rozplyne jako pára nad hrncem? Začneme pochybovat, ptáme se sami sebe, jestli to všechno nebyla jen iluze. Vzpomeňte si na Rue a Jules z Euforie. Spojovaly je problémy, chtěly se navzájem zachránit. Ale ve skutečnosti to byla spíš emocionální závislost, žárlivost a špatná komunikace. Oba potřebovali nejdřív uzdravit sami sebe. Byli pro sebe navzájem jedovatí.
Když láska nestačí: Jste pro sebe jedovatí?
A co váš vztah? Doplňujete se jako jin a jang, nebo z vás lezou spíš ti horší démoni? Zrcadlíte se v sobě a fandíte si navzájem, nebo se spíš hecujete k horším výkonům? Zde je pár signálů, že váš vztah může být toxický.
Uvízlí v Dramatickém trojúhelníku
Psycholog Stephen Karpman přišel s modelem interakce, kterému říká Dramatický trojúhelník. V něm hrají lidé tři role: Oběť, Zachránce a Pronásledovatel. A hádejte co? Časem si je oba ve vztahu střídáte. A bohužel, ani jedna z nich není zrovna zdravý styl komunikace. Takže, uvízli jste i vy v dramatickém trojúhelníku? Pojďme se na to podívat zblízka.
Oběť při prvním problému hned usoudí, že nemá nic pod kontrolou. Všichni a všechno jsou proti ní a její problémy se nedají vyřešit, i když se „tak moc snaží“. Často říká věci jako: „Kéž by se o mě někdo staral“ nebo „Proč se to děje zrovna mně?“. Terapeuti tomu říkají „mentalita oběti“. Lidé s touhle mentalitou používají pasivně agresivní poznámky, nepřebírají zodpovědnost za svoje činy a často se cítí osamělí a nemají od partnera dostatečnou podporu – což nás vede k Zachránci.
Myslíte si, že svou láskou vyléčíte partnera z traumat z dětství? Že vyřešíte jeho deprese? Že když budete lepší partner, vyřeší to všechny jeho problémy? To jsou příklady, jak se Zachránce snaží spasit svou Oběť. Táhnou je k sobě lidé, kteří jsou zranitelní, citově labilní a závislí. Psychologové dokonce používají termín „syndrom zachránce“ nebo „syndrom bílého rytíře“. Zachránce je přesvědčený, že dokáže svého partnera „opravit“. Jenže tím ubližuje především sám sobě. Neustálá potřeba pomáhat druhému vede k tomu, že zapomínáte na vlastní potřeby.
A pak je tu Pronásledovatel, se svou slavnou hláškou: „To je všechno tvoje vina!“. Pronásledovatel je kontrolující, vzteklý a přehnaně kritický. Může vás obviňovat i za ty nejmenší maličkosti – „neumyl jsi nádobí správně! Kvůli tobě jdeme o dvě minuty pozdě!“. Pronásledovatel popírá své slabosti a zaměřuje se na slabosti a problémy ostatních. Chce mít celou situaci pod kontrolou, za každou cenu. A hlavně nechce být Obětí, což se ale stává poměrně často.
Chcete vědět, jak se Pronásledovatel stane Obětí? Nebo jak se Oběť promění v Zachránce? Napište nám do komentářů!
Když se z lásky stane závislost
Když se v trojúhelníku střídáte v rolích Oběti, Zachránce a Pronásledovatele, může se stát, že se váš vztah stane závislým. To znamená, že je jeden na druhém závislý – psychicky, emocionálně nebo fyzicky. Stejně jako v dramatickém trojúhelníku i tady partneři hrají různé role – ten, co bere, a ten, co dává. Tyhle role se můžou měnit podle situace. Například vy můžete být ten, co bere, když jste na partnerovi citově závislí. Ale zároveň může být váš partner závislý na vás finančně – a pak jste zase vy ten, co dává.
Cítíte se ztracení, když partner není poblíž? Rušíte plány s přáteli, abyste s ním mohli strávit aspoň chvilku navíc? Máte problém říct ne? Máte pocit, že ho musíte zachránit sám před sebou? Někteří by řekli, že je to jen láska, obětování se pro partnera. Ale závislé vztahy jsou toxické, protože vás čím dál víc vzdalují od člověka, na kterém by vám mělo záležet nejvíc – od vás samotných.
Téhle dynamice se říká „závislost na vztahu“. I když to navenek vypadá jako největší láska na světě, oba partneři uvnitř trpí. Můžete ztratit sami sebe, nevíte, kde končíte vy a kde začíná partner. A pokud se v nějakém bodě rozhodnete odejít, závislost vám to ztíží.
Úzkostlivý a vyhýbavý: Přitahuje se protiklady?
Psycholog John Bowlby přišel s teorií o vztahové vazbě. Podle ní se úzkostliví dospělí často cítí bezcenní a hledají u partnera potvrzení. Bojí se, že je partner opustí. Na druhou stranu, vyhýbaví dospělí se bojí emocionálního závazku. Cítí potřebu být nezávislí a svobodní – radši půjdou ven s přáteli, než aby se tulili k partnerovi u televize.
Úzkostlivý partner se bojí odmítnutí, proto od sebe odhání ty, co jsou v pohodě sami se sebou, a přitahuje ty vyhýbavé. A i když vyhýbavý partner netouží po intimitě, touží po pozornosti. Úzkostlivý partner mu tu pozornost dává, ale tím ho zároveň od sebe odhání. A někdy se z toho může stát i týrání. A pak, než se nadějete, jste v pasti: jeden utíká, druhý ho pronásleduje… a společně se točíte v nekonečném cyklu dramatického trojúhelníku, závislosti a úzkostně-vyhýbavé lásky.
Pokud se v téhle situaci najdete, nabízí se otázka: co dál? Dá se to nějak napravit? Možná, s pomocí terapie, můžete pracovat na svých problémech a překonat potíže. Ale někdy to prostě nemá cenu. Máte se posunout dál z toxického vztahu? Dejte nám vědět v komentářích, jestli se v některé z těchhle situací poznáváte! Mějte se krásně a pamatujte: na vás záleží.
Zdroje:
- Dr. Stephen Karpman’s Drama Triangle
- Daniel Danshaw, Marriage and Family Therapist
- Dr. Mary Lamia, clinical psychologist, „The White Knight Syndrome: Rescuing Yourself from Your Need to Rescue Others“
- Karen Nimmo, clinical psychologist
- Tyler Rich, Licensed Marriage and family therapist
- Margaret Paul, relationship expert
- Kate O’Brian, licensed therapist, ChoosingTherapy.com
- Dr. Renee Exelbert, Licensed psychologist and author, VeryWellMind
- John Bowlby, psychologist, adult attachment theory
- Sheri Gaba, Licensed psychotherapist, Psychology Today