Znám to. Ten pocit, když se ti zdá, že jsi mimo, že prostě nezapadáš. Kdysi jsem na Tumblru četla vtipnou hlášku: „Jak se zbavím deprese?“ A pod spoustou rádoby chytrých rad (typu „Choď víc ven!“ nebo „Najdi si přátele!“) někdo napsal: „Zamiluj se do ní. A ona tě taky jednou opustí.“ Docela jsem se zasmála. Ale víte co? Až časem mi došlo, že se tomuhle vtipu smějí jenom lidi, co mají depku. Zajímavý, že?
Když se cítíš ztracená a sama: Otevřený dopis pro tebe
Já o své depresi nemluvím ráda. Vlastně, to je na tom to nejhorší. Nechceš o ničem mluvit. Ale občas si říkám, že když člověk vyjádří, co cítí, uleví se mu. A když nic jinýho, třeba tím dá najevo ostatním, kteří tím procházejí, že v tom nejsou sami. Takže tady je, otevřený dopis pro všechny, kteří se někdy cítili ztracení a sami:
Jestli sis někdy připadala moc jiná na to, abys zapadla, je mi to líto. Jestli sis někdy připadala neviditelná, neslyšená, nepochopená – a tolikrát, že to ani nespočítáš – je mi to líto. Jestli sis někdy myslela, že na tom, co říkáš nebo děláš, nezáleží, protože se zdá, že se o tebe nikdo nezajímá, je mi to líto. Je mi to líto, protože vím, jaký to je, být na tvém místě. A vím, jak je těžký se držet, den za dnem, s pocitem, že jsi pro všechny kolem tak bezvýznamná a izolovaná od lidí, které máš ráda.
Ale nejvíc ze všeho je mi líto, že tě musím požádat… abys to nevzdávala…
Vím, že to není lehký. Vím, že to je to poslední, co teď chceš slyšet. Ale věř mi – existuje naděje, že bude líp. Že na konci toho temnýho tunelu na tebe čekají lepší dny. Nemůžu ti slíbit, že to bude brzy, ani že to bude snadný. Nemůžu ti ani slíbit, že to tak zůstane, až se tam dostaneš. Ale jediné, co ti můžu říct s naprostou jistotou, je, že to bude stát za to.
Hledej radost v maličkostech
Štěstí není něco, co si musíš jít ven vyhledat. Není to něco, co na tebe čeká v cílový rovince, až dostaneš práci svých snů nebo najdeš pravou lásku. Ne, štěstí je volba. Je to volba, kterou musíš udělat sama pro sebe, každej den.
A jo, některý dny jsou těžký. Někdy se zdá nemožný vnímat cokoliv jinýho než tu osamělost, smutek a strach, který tě pronásledují už roky. Ale dovolit si být šťastná neznamená lhát si o tom, jak se cítíš. Nemusíš bojovat se všema těma špatnýma pocitama, nemusíš předstírat, že tam nejsou. Jen se musíš rozhodnout, jestli ti za to opravdu stojí, abys je upřednostnila před věcma, který tě dělají šťastnou. Protože pravda je, že tajemství štěstí…
Ať už je to jen to, že se dokážeš dostat z postele, dát si sprchu, nebo dojít k jídlu bez pláče, štěstí se dá najít i v těch nejmenších každodenních věcech. Možná se na tebe usmál cizí člověk, nebo ti podržel dveře; možná sis zdřímla, nebo sis pohrála na zahradě se svým mazlíčkem; možná sis zavolala s kamarádkou, nebo šla ven na procházku, nebo sis s někým popovídala, když jsi stála ve frontě. Ať už pro tebe štěstí znamená cokoliv, pokud otevřeš své srdce té možnosti, zjistíš, že existují desítky a desítky maličkostí, který ti můžou pomoct.
Nečekej na ideál, žij teď!
Tak co, když tvůj život nevypadá přesně tak, jak sis ho vysnila? Co, když věci nejdou podle plánu a ty nejsi tam, kde sis myslela, že už dávno budeš? Pusť z hlavy všechny ty věci, jak by tvůj život „měl“ nebo „měl“ vypadat. A místo toho přijmi všechno, co je teď, tady, v tenhle moment. Ušla jsi kus cesty a tolik jsi toho dokázala. A ještě zdaleka nekončíš! Ještě toho tolik dokážeš, potkáš spoustu skvělých lidí, ale to nejúžasnější, co kdy v životě uděláš, je, že si dovolíš být šťastná a nedovolíš, aby tvoje deprese definovala zbytek tvýho života.
Vím, že se to snadno řekne, ale hůř udělá. Ale každej musí někde začít, ne? Tohle by mohl být začátek úplně nový kapitoly pro tebe. Tohle by mohl být první den zbytku tvýho života. Zbav se tý bolesti. Zbav se vzteku. Zbav se strachu. Odmítni živit svoje vlastní pochybnosti a negativitu. Energie, kterou věnuješ tomu, abys se držela minulosti, ti brání posunout se dál a vytvořit si lepší život. Je čas nechat staré rány zahojit a vrátit do svýho světa lásku.
Je čas se na svou depresi pořádně podívat a konečně říct: „Už tě ve svým životě nechci. Chci se tě zbavit. Chci se zbavit týhle bolesti. Chci se smát bez křeče, smát se bez bolesti a probouzet se každej den bez pocitu prázdnoty. Takže teď tě nechám za sebou, a tam, kam jdu, už za mnou nemůžeš.“