Stalo se vám to taky? Sedíte, koukáte na jedno slovo a… najednou se vám zdá divný. Jako byste ho nikdy neviděli, jako byste nevěděli, co znamená. Nebo ještě hůř, začnete pochybovat, jestli se vůbec píše správně. „Fakt je to takhle?“ říkáte si v duchu.
Když slova ztratí smysl: Proč se nám při opakování pletou jazyky?
Tenhle zvláštní pocit má dokonce i jméno: sémantické nasycení. Zní to sofistikovaně, co? Jednoduše řečeno, je to stav, kdy slovo dočasně ztratí svůj význam kvůli neustálému opakování. Je to jako když si mozek „škytne“, podobně jako u déjà vu, akorát naopak – jamais vu, nikdy neviděno.
Co se děje v hlavě?
Podle doktora Leona Jakobovitse Jamese z McGill University opakování slova spouští v mozku neuronové vzorce, které odpovídají významu daného slova. Představte si to jako takový neustálý ping-pong: mozek se snaží slovo identifikovat, pochopit, zařadit. Jenže když se ping-pong hraje příliš rychle a neustále, neurony se začnou přetěžovat. Začnou střílet jeden přes druhého a dochází k tzv. reaktivní inhibici.
Ta se projevuje tím, že schopnost mozku rozpoznat význam slova se s každým dalším opakováním snižuje. A najednou stojíte před slovem jako Alenka v říši divů, koukáte na něj a říkáte si: „Co to sakra je?“ No jo, slova jsou zrádná.
Ale žádný strach! Tenhle stav je dočasný. Stačí si dát od slova chvíli pauzu, a ono se zas vrátí do normálu. Jako když se vám zasekne deska a pak se najednou sama rozjede. Prostě magický! Mimochodem, už jste se někdy sémanticky nasytili? A u jakého slova?