Škola. Pro někoho místo plné radosti a nových objevů, pro jiného džungle plná nástrah. Pokud patříte do té druhé skupiny a občas máte pocit, že vám úzkost dýchá na záda při cestě do školy, vězte, že v tom nejste sami. Tolik studentů se dennodenně potýká s podobnými pocity a my jsme tu, abychom vám ukázali, že i s úzkostí se dá chodit do školy. A dokonce ji i zvládnout!
Když úzkost chodí do školy: 8 situací, které zná každý student s obavami
Možná se vám zdá, že se vaše úzkost projevuje v naprosto specifických situacích, ale věřte nám, existují momenty, které rezonují s mnoha studenty. Ať už jde o drobné sociální faux pas nebo obavy z budoucnosti, úzkost má v studentském životě tendenci se vracet. Pojďme se na ně podívat zblízka.
1. Ta chvíle, kdy si nejste jistí, jestli na vás někdo mává
Stojíte na dvoře a vidíte někoho, kdo na vás možná mává. Nebo taky ne. Mávnout zpátky? Nemávnout? Okamžitě se vám v hlavě rozjede film plný scénářů. Co když mávám na někoho úplně cizího? Budu za blázna! Ale co když mě ten člověk zná a budu vypadat, že ho ignoruju? Tahle malá interakce dokáže člověku znepříjemnit celý den, viďte?
2. Děs z prvního týdne semestru a toho chaosu kolem
Nový semestr, noví učitelé, hromada nových informací, termínů, úkolů. Zorientovat se v tomhle mumraji je samo o sobě náročné, a když k tomu přidáte úzkost, máte zaděláno na pořádný stres. Kontrola rozvrhu každých pět minut, zapomínání na odpovědi na zprávy, pocit, že nestíháte. Klíčem je dobrá organizace, i když na ty trapné seznamovací hry na začátku hodiny asi žádný univerzální recept neexistuje.
3. Neustálá přítomnost lidí, i když toužíte po samotě
Škola je prostě místo, kde se to hemží lidmi. Ať už jde o spolužáky, učitele, nebo jen náhodné kolemjdoucí. Pro introverta s úzkostí je to občas peklo. Touha po klidu a samotě se střetává s realitou přeplněných chodeb a učeben. Někdy se prostě musíte „zakopat“ do sešitu a vydržet, než ta hodina skončí.
4. Nekonečné obavy o bezpečí
Žijeme v době, kdy se obavy o bezpečí ve veřejných prostorech staly bohužel běžnou součástí života. A pro studenty s úzkostí to platí dvojnásob. Přemýšlení o únikových cestách, plánování, jak se zachovat v případě nebezpečí. Je to vyčerpávající a smutné, ale bohužel realita. Hledání pomoci u terapeuta je v takových chvílích klíčové.
5. Touha dělat skupinové projekty sám/sama, protože nikomu nevěříte
Známá situace: projekt se blíží a jeden z členů týmu se na to vykašlal. Vy se stresujete, ostatní jsou v klidu. A vy stojíte před rozhodnutím, jestli za něj jeho část uděláte, nebo to necháte být a smíříte se s horší známkou. I když máte štěstí na spolehlivé spolupracovníky, perfekcionismus a úzkost vám stejně velí udělat všechno sami.
6. Sebestředné obavy z nepodstatných věcí, jako je velikost batohu
Proč mají všichni ostatní tak malé a lehké batohy? Co v nich proboha nosí? Vy máte plný batoh sešitů, učebnic, psacích potřeb a jídla a stejně se necítíte komfortně. Tahle maličkost dokáže vyvolat zbytečný stres a srovnávání se s ostatními.
7. Skluz v známkách jako noční můra už od základní školy
Od malička nám vtloukají do hlavy, že známky jsou důležité a že na nich závisí naše budoucnost. Tlak na výkon a perfekcionismus je obrovský a pro studenty s úzkostí je to o to náročnější. Strach z neúspěchu a špatných známek se stává paralyzujícím.
8. Obava, že když jste v hodině potichu, učitelé si myslí, že vám na tom nezáleží
Rádi byste se zapojili do diskuze, ale bojíte se, co řeknete. Nechcete na sebe upozorňovat, ale zároveň nechcete, aby si učitelé mysleli, že vás to nebaví. Tato neustálá vnitřní nejistota je pro tiché studenty s úzkostí typická.
A co z toho plyne? Že v tom nejste sami. Že spousta studentů se potýká s podobnými problémy. A že s úzkostí se dá žít a studovat. Důležité je o ní mluvit, hledat pomoc a naučit se s ní pracovat. Držte se!