Už jste se někdy zadívali na svého spícího mazlíčka a napadlo vás, jak moc jste si podobní? Váš pes se možná těší na nadcházející výlet stejně jako vy, nebo vaše kočka s vámi protáčí oči nad nějakou hloupostí. A víte co? Možná na tom něco je.
Kočičí vs. Psí duše: 5 rozdílů, které odhalí, kdo doopravdy jste
Říká se, že existují „kočičí lidi“ a „psí lidi“. A není to jen tak pro nic za nic. Vaše preference pro kočky nebo psy může totiž odrážet hluboko zakořeněné osobnostní rysy, které se podobají povaze vašeho oblíbeného zvířete. Zajímavé, že?
Jedna studie z Texaské univerzity zkoumala velkou skupinu lidí z hlediska pěti hlavních osobnostních rysů, známých jako „Big Five“. Jsou to takové ty parametry, které psychologové používají, když chtějí pochopit, jací jsme.
1. Svědomitost – Pes je pes, slovo platí
Tenhle rys ukazuje, jak moc jste pilní a organizovaní, když se do něčeho pustíte. A hádejte co? „Psí lidi“ byli hodnoceni jako o 11 % svědomitější než „kočičí lidi“. Je to zkrátka tím, že mají v sobě zakódovaný smysl pro povinnost a poslušnost, takže spíš dodržují pravidla. Někdo má prostě rád řád, no.
To ale neznamená, že „kočičí lidi“ jsou svéhlaví. Spíš mají tendenci zpochybňovat situace, motivy a rozkazy. Berou to jako formu sebezáchovy. Protože kdo se neptá, nic se nedozví, že jo?
2. Přívětivost – Důvěřuj, ale prověřuj (nebo spíš důvěřuj!)
Tato vlastnost ukazuje, jak rychle a do jaké míry důvěřujete ostatním. „Psí lidi“ jsou v tomto ohledu hodně vysoko. Jsou štědří ke každému, koho potkají, upřímně soucítí s jejich potřebami a někdy jsou až moc důvěřiví. Srdce na dlani, co si budeme povídat.
Na druhou stranu, pověst koček jako odměřených pramení z nízké přívětivosti. „Kočičí lidi“ jsou často ostražití vůči cizím lidem. Nejdřív si je změří a až pak se k nim začnou chovat vřeleji. Protože opatrnosti není nikdy dost.
3. Neuroticismus – Kočičí duše, plná myšlenek
Tenhle rys se týká toho, jak dobře zvládáte své emoce. „Kočičí lidi“ jsou údajně o 12 % neurotičtější než „psí lidi“. Jsou citlivější, takže mají větší sklon k obavám a přemýšlení. A někdy až moc.
Protože mají mnohem širší spektrum myšlenek než „psí lidi“, taky vidí víc problémů, kvůli kterým se můžou stresovat. Ať už jsou skutečné, nebo jen v jejich představách. „Psí lidi“ jsou pohodáři a celkově mají menší sklony k úzkostem. A možná je to dobře.
4. Otevřenost – Objevuj, zkoušej, žij!
Otevřenost ukazuje, jak moc jste připraveni na nové věci. Jak moc se těšíte na to, až budete prozkoumávat nové věci, ať už je to nová turistická trasa, nebo sendvič v menu. Jak živé jsou vaše vnitřní dobrodružství a jak jste intelektuálně zvědaví.
Říká se, že „kočičí lidi“ jsou otevřenější, protože mají přirozenou zvědavost objevovat nové věci, experimentovat a mít nekonvenční názory. Kočičí nezávislost se odráží v jejich lidských protějšcích a umožňuje jim být citliví a otevření kreativitě a intelektuálním aktivitám. A to se cení!
Zajímavý je i fakt, že „kočičí lidi“ mají větší sklon k ateismu než „psí lidi“. Majitelé psů se v neznámých situacích raději drží bezpečnějších a vypočítavějších voleb a spíše bez otázek věří autoritám. Také jsou ve svých hodnotách tradičnější a konzervativnější než „kočičí lidi“.
5. Extraverze – Společenský pes vs. Samotářská kočka
Podobně jako přívětivost, i extraverze měří míru společenskosti. Vaše úroveň extraverze ukazuje, odkud čerpáte energii.
„Psí lidi“ jsou hodnoceni jako o 15 % extravertnější. Iniciativně se zapojují do společenských situací, zatímco „kočičí lidi“ se spíše vyhýbají davům. Proto „kočičí lidi“ častěji žijí sami a v bytech, protože mají vyšší míru introverze. Někdy je prostě nejlíp doma.
Sam Gosling, který studii prováděl, řekl: „Existuje všeobecně rozšířené přesvědčení, že druh domácího mazlíčka – pes nebo kočka – ke kterému má člověk nejsilnější vztah, vypovídá něco o osobnosti jedince. A tento výzkum naznačuje, že mezi ‚psími lidmi‘ a ‚kočičími lidmi‘ existují významné rozdíly v hlavních osobnostních rysech.“
Takže až se příště usadíte k filmu se svou kočkou nebo se pojedete projet se svým psem, budete vědět, že to, že si tak skvěle rozumíte, není náhoda, ale skutečná podobnost v charakteru. A to je přece krásné, ne?