Asi každý z nás už slyšel, že to, jak se chováme ve vztazích, má kořeny hluboko v dětství. Podporující rodina nám dá do vínku zdravé vztahové návyky, ale co když to tak nebylo? Co když dětství zanechalo jizvy, které si neseme do dospělosti a nevědomky si jimi sabotujeme štěstí?
Láska má mnoho podob… i těch, které vám brání být šťastná. Změňte to!
Možná to zní drsně, ale existují vzorce chování, tzv. „styly lásky,“ které nám brání být sami sebou a rozvíjet se ve vztahu. Netvrdím, že je to váš případ, ale co když… stojí za to se nad tím zamyslet, ne?
Důležité upozornění: Tenhle článek je spíš k zamyšlení, ne jako diagnóza. Pokud máte pocit, že vám tohle téma rezonuje, neváhejte se obrátit na odborníka.
Jste „ten, co se snaží zavděčit“?
Pořád říkáte „ano“, a pak jste vyčerpaná? Vždycky pro ostatní, nikdy pro sebe? Konflikt je pro vás noční můra? Možná jste takzvaný „pleaser.“ Už jako dítě jste dělala všechno pro to, abyste si rodiče nerozhněvala, a teď to samé děláte ve vztazích a s přáteli.
Problém je v tom, že se úplně vyšťavíte. Podle nejnovějších studií chronický stres vážně škodí zdraví. Takže… co s tím?
Nejde to hned, ale jde to. Uvědomte si, že máte na vybranou. Ne vždycky musíte říct „ano“. I „ne“ je odpověď. Ano, může to být v rozporu s tím, co jste si dosud myslela, ale máte tu moc. A existují i jemnější způsoby, jak odmítnout.
Prioritizujte a nastavte si hranice. Nemůžete dávat, pokud se nejdřív nenakrmíte. Je v pořádku postavit sebe na první místo. A až si určíte priority, nastavte si hranice. Lidi vás budou zkoušet, ale vy se nenechte zlomit. Buďte věrná sama sobě.
A hlavně – nemůžete se zavděčit všem. Lidi mají různé názory a dřív nebo později se střetnou. Neberte to jako tragédii, ale jako příležitost naučit se toleranci, přijetí a efektivní komunikaci.
Přestaňte se omlouvat za sebe i za ostatní. Kamarádka unese nákup sama, slibuju! A kámoš neumře, když se s ním jednou nesejdete. Nemusíte řešit problémy druhých. Oni to zvládnou sami. Víte co? Když budete pořád za někoho něco dělat, nikdy se to nenaučí sami.
Žijete v roli oběti?
Podobně jako „pleaser“, i „oběť“ se snaží vyhnout konfliktům, ale kvůli svému nastavení je to pro ni těžké. Cítí se bezmocně a viní ostatní, že ji ovládají. Nebo si myslí, že je proti ní celý svět.
Je to těžké, ale i s tím se dá něco dělat. Zkuste tohle:
- Převezměte zodpovědnost za své potřeby a přání. Co chcete? Co je pro vás důležité? Pojmenujte to a udělejte pro to, co je třeba. Nenechte se brzdit těmi, co chtějí něco jiného.
- Říkejte „ne“. Pokud něco nechcete dělat a nemusíte, nedělejte to. Máte právo na své potřeby.
- Přestaňte obviňovat. Když se chytnete, že někoho nebo něco obviňujete, řekněte si „stop“ a odveďte pozornost jinam.
- Uvědomte si kořeny své bezmoci. Než začnete zase vyprávět, kdo vám krade energii, zamyslete se nad tím, proč se vůbec cítíte bezmocně.
- Procvičujte vděčnost. Mentalita oběti se soustředí na to, co vám chybí. Zkuste se zaměřit na to, co máte a co vám dělá radost. Přesuňte pozornost od toho, co vám chybí, k tomu, co máte. Třeba i obyčejné „děkuji“ může zázraky.
Hledáte neustálou pozornost?
Potřebujete, aby vás partner neustále ujišťoval o své lásce? Jste zklamaná, když se vám nedostává pozornosti? Možná máte „rozkolísaný“ styl lásky. V dětství jste od rodičů nedostávala dostatek pozornosti. Byli zaneprázdnění, ignorovali vás a cítili jste se neviditelně.
V dospělosti tohle chybějící „palivo“ hledáte ve vztazích. Ale zároveň se bojíte, že vás partner zklame a zaměřujete se na jeho chyby. A pak ho buď trestate, nebo chcete vztah ukončit. Nebo naopak, pozornost přijmete, a pak ji zase odmítnete. Bojíte se, že spojení nevydrží. Je to začarovaný kruh, který může vztah zničit.
Co s tím? Zkuste tohle:
- Uvědomte si sami sebe a reflexe. Pokud si neuvědomujete své chování, nemůžete se uzdravit.
- Projděte si smutek a přijměte situaci s rodiči. Odpusťte jim a nechte to jít. Tím si otevřete dveře k lidem, na kterých záleží.
- Komunikujte a učte se různým perspektivám. Rozkolísané lidi snadno rozhodí i málo informací. Zjistěte si celou story, ne jen to, co si myslíte, že se děje. Vsadím se, že budete překvapená.
- Sousteďte se a buďte přítomná. Rozkolísaní se učí od rodičů nekonzistenci. Pokud se chcete zlepšit, naučte se věnovat pozornost lidem a věcem kolem sebe. Buďte tady a teď, bez hodnocení a unáhlených závěrů. Snažte se porozumět a rozvíjet se.
- Nehádejte, co si druzí myslí. To, co vidíte, není vždycky realita, takže když máte pochybnosti, zeptejte se. Nezačínejte si hrát na to, že vás zase opouští. Zeptejte se, co se děje a jak můžete pomoct.
- Naučte se být sama se sebou. Ne vždycky budete mít kolem sebe lidi. Je v pořádku být čas od času sama. Naučte se o sebe starat a utěšovat se, abyste na ostatní zbytečně nevyjížděla.
Potřebujete mít všechno pod kontrolou?
Chcete mít ve vztahu kontrolu, abyste se vyhnula negativním zážitkům z dětství? Kontrola vám dává pocit bezpečí a chrání vás před zranitelností.
Problém je v tom, že v životě nejde mít všechno pod kontrolou. Nemůžete ovládat vnější svět ani druhé lidi. Když se vám věci vymykají z rukou, reagujete hněvem, který se může snadno zvrhnout v manipulaci.
Jak s tím bojovat?
- Postavte se svému strachu. Čeho se bojíte, když nemáte kontrolu? Jste připravená se podívat, co je na druhé straně?
- Procvičujte přijetí. Nemůžete ovlivnit vnější svět, a proto byste se měla zaměřit na sebe a pracovat se svou myslí. Co, když věci nejdou podle plánu? Budete stát a nic nedělat, nebo se začnete dívat po alternativách?
- Buďte flexibilní. Většinou věci nejdou podle našich představ. Připomínejte si, že je více způsobů, jak něco udělat. Jen musíte být trpělivá a dívat se pozorně.
- Používejte mantru. Určete si cíl a připomínejte si ho, abyste neztratila směr.
Je v pořádku selhat. Berte to jako lekci, která se vám příště bude hodit.
Vyhýbáte se emocím a interakci s ostatními?
Držíte si lidi od těla? Působíte odměřeně a nezávisle? Necítíte se dobře, když ostatní dávají najevo emoce? Možná jste „vyhýbavý typ“. Vyrůstala jste v prostředí, kde nebyla láska a city, a byla jste nucena být samostatná.
Tenhle odstup může ve vztazích způsobit problémy. Druhá strana se cítí sama a nepochopená. Co s tím?
- Zjistěte, odkud se vyhýbání bere. Pochopení vám pomůže najít řešení.
- Buďte k sobě upřímná, ale nesuďte se. Uvědomte si, že vyhýbání je důsledek strachu a obav o něco důležitého.
- Rozlišujte mezi osobností a vyhýbáním. Některé osobnosti mohou působit vyhýbavě kvůli tomu, že potřebují čas na rozmyšlenou, nebo nesnesou přílišnou asertivitu. To je rozdíl oproti někomu, kdo se záměrně vyhýbá řešení problémů.
- Zjistěte, kolik vyhýbání snesete, a vybírejte si bitvy. Ve vztahu se snadno zaměříte jen na chování, ne na jeho příčinu. Neztrácejte ze zřetele podstatu problému.
- Získejte vnější pohled. Vztahy jsou složité, takže vám může pomoct pohled odborníka nebo terapeuta.
Změnit vzorce chování je těžké. Nabídla jsem vám pár tipů, jak začít, ale doporučuju obrátit se na odborníka. S jeho pomocí to půjde líp. Věřte si, nevzdávejte se, stojí to za to! Děláte to pro sebe a pro ty, které máte ráda.
A co vy? Ztotožňujete se s některým z těch stylů? Napište mi do komentářů!