Někdy se stane, že se cítíme tak nějak… odpojeně. Jako bychom sledovali svět za sklem, ale nedokázali se do něj opravdu zapojit. Nejsme smutní, nejsme veselí, prostě… nic. Možná, že i tobě se občas vkrádá pocit, že se od svých emocí vzdaluješ. Ale jak to poznat, a co s tím?
Ledová královna v tobě? 7 signálů, že se vzdaluješ citům
Asi to znáš. Máš pocit, že ostatní prožívají věci intenzivněji než ty. Oni se smějí, pláčou, hádají… a ty se díváš z povzdálí, bez většího vzrušení. Je to, jako by se ti emoce nějak „zasekly“. Ale pozor, nejde o to, že bys byla špatná. Možná ti jen tvoje psychika ukazuje, že potřebuješ trochu víc péče.
1. Necítíš vůbec nic, nebo jen máloco
Ne, to není jen špatná nálada. Jde o trvalý stav, kdy je ti tak nějak všechno jedno. Šťastné události tě nechávají chladnou, smutné tě nerozpláčou. Prostě emocionální apatie. Jako bys měla v sobě vypínač citů. Zní to povědomě?
2. Emoce ostatních tě spíš obtěžují
Když ti kamarádka vypráví o rozchodu, nechceš ji utěšovat, ale spíš přepnout na jiné téma? Pohled na uplakané dítě v tobě nevyvolává soucit, ale spíš podráždění? Možná se tvá citová bariéra začíná projevovat i v kontaktu s ostatními.
3. Závazky? Ne, díky!
Vztahy? Práce? Koníčky? Všechno, co vyžaduje dlouhodobější zapojení, tě děsí. Je ti líp, když můžeš kdykoliv zmizet bez vysvětlování. Jako bys se bála, že ti někdo příliš „vleze pod kůži“.
4. Izolace je tvůj druhý domov
Místo setkávání s přáteli raději zůstáváš doma s Netflixem a pizzou? Společenské akce tě vyčerpávají a dáváš přednost samotě? Izolace může být fajn, ale pokud je to tvůj jediný způsob relaxace, je na čase se zamyslet.
5. Vyjadřování citů? Mission impossible!
Říct někomu „mám tě rád/a“? Projevovat radost, smutek nebo hněv? To je pro tebe španělská vesnice. Raději se tváříš neutrálně, než abys odhalila svoje pravé pocity. Což může okolí vnímat jako chlad a odměřenost.
6. Možná už máš nějaké trable
Deprese, posttraumatická stresová porucha, bipolární porucha, porucha osobnosti… Tyhle diagnózy se s emoční odtažitostí často pojí. Ne, nechceme tě strašit. Jen je dobré vědět, že za tímhle stavem může být i něco hlubšího.
7. Vzpomínky? Radši ne!
Snažíš se vyhýbat situacím, které ti připomínají minulost? Místům, lidem, vůním…? Trauma dokáže nadělat pěknou paseku, a někdy se bráníme tím, že se odřízneme od všeho, co nám ji připomíná. Bohužel, tím se odřízneme i od pozitivních emocí.
Pamatuj, nejsi v tom sama. A i když se ti zdá, že je to beznadějné, dá se s tím pracovat. Neboj se vyhledat odbornou pomoc. Terapeut ti může pomoct najít cestu zpět ke svým emocím a k plnohodnotnému životu. Protože i „ledové královny“ si zaslouží prožívat radost, lásku a štěstí.