Tak jo, pojďme se na to podívat. Všichni jsme se s tím už setkali – známky, testy, písemky… Ale co když existuje i jiný způsob, jak zjistit, jak na tom vlastně jsme? Nejde jen o to, jestli máme jedničku nebo trojku, ale spíš o to, jestli se posouváme dopředu, učíme se a rosteme. A právě o tomhle je sebehodnocení a formativní zpětná vazba. Žádná velká věda, prostě pohled do zrcadla a upřímný rozhovor.
Metody hodnocení v pedagogice: Sebehodnocení a formativní zpětná vazba
Sebehodnocení… Zní to trochu jako self-help příručka, že? Ale v praxi je to mnohem jednodušší. Jde o to, aby se člověk sám zamyslel nad tím, co se mu daří a kde má ještě rezervy. Bez ohledu na to, co si myslí učitel nebo rodiče. Důležité je být k sobě upřímný, i když to někdy bolí. Protože jen tak se můžeme zlepšit.
Sebehodnocení – Klíč k sebepoznání
Možná si říkáte, jak na to? Žádné složité dotazníky nebo testy. Stačí si občas sednout a promyslet si pár otázek. Co se mi dneska povedlo? Co jsem se naučil? Co bych mohl příště udělat lépe? A co mi naopak nešlo a proč? Může to být klidně jen takový krátký zápis do deníku. Nebo si o tom popovídat s kamarádem, který vás dobře zná a podpoří vás.
Formativní zpětná vazba – Cesta k růstu
A teď k té formativní zpětné vazbě. To je takový dialog mezi vámi a někým, kdo vám chce pomoct se zlepšit. Může to být učitel, mentor, ale i kolega v práci. Důležité je, aby vám ten člověk řekl nejen to, co děláte špatně, ale hlavně, jak to můžete dělat lépe. Žádné kritizování pro kritizování, ale konstruktivní rady, které vás posunou dál. A hlavně, aby to bylo včas, ne až po funuse.
Proč je to tak důležité?
Protože se učíme pro život, ne pro školu. Známky jsou fajn, ale důležitější je vědět, co umíme a jak to můžeme využít. Sebehodnocení a formativní zpětná vazba nám pomáhají rozvíjet naše silné stránky a pracovat na těch slabých. A to se hodí nejen ve škole, ale i v práci, ve vztazích, prostě všude. Protože kdo se neumí ohodnotit sám a přijmout konstruktivní kritiku, ten se nikam neposune. A to by byla škoda, nemyslíte?