Vybavujete si ten okamžik? Jasně, s detaily, živě. Ale co když… se to vlastně nestalo? Paměť, ta naše věrná společnice, nám občas pěkně zatopí. A jak se říká, vzpomínky jsou jako víno – čím starší, tím méně spolehlivé. Ale jak se v tom bludišti vzpomínek vyznat? Jak oddělit zrno od plev, pravdu od fikce?
Paměť je zrádná: Rozhovor s Dr. Anastasim o tom, jak snadno si vymýšlíme vzpomínky
S touto zapeklitou otázkou se popral Dr. Jeffrey S. Anastasi a jeho kolegové Mathew M. Rhodes a Mathew C. Burns v jejich studii „Distinguishing between memory illusions and actual memories using phenomenological measurements and explicit warnings“. A protože my jsme se o tohle téma fakt zajímali, Dr. Anastasi nám ochotně poskytl exkluzivní rozhovor. Tak co, jdeme na to?
Kořeny v potlačovaných vzpomínkách
Začátky výzkumu falešných vzpomínek sahají do doby, kdy se objevilo mnoho případů takzvaných „potlačených“ vzpomínek na sexuální zneužívání v dětství. Lidé si najednou „vzpomněli“ na hrozné věci, které se jim měly stát. Paradoxně se ukázalo, že mnohé z těchto vzpomínek byly falešné, ale přesto je lidé prožívali s neuvěřitelnou živostí. A to, přátelé, je fascinující, no ne?
Co Dr. Anastasiho na falešných vzpomínkách tak zaujalo?
Dr. Anastasi se o toto téma začal zajímat už během studií v 90. letech. Byla to doba, kdy „potlačené“ vzpomínky byly na denním pořádku. „Přišlo mi fascinující, že někdo může mít tak živou vzpomínku na událost, která se nikdy nestala,“ říká Dr. Anastasi.
Varování – lék na falešné vzpomínky?
Ve své studii se Dr. Anastasi zabývá vlivem explicitních varování na schopnost rozlišit mezi falešnými a skutečnými vzpomínkami. Funguje to ale i mimo laboratoř?
Dr. Anastasi vysvětluje, že i když varování může snížit výskyt falešných vzpomínek, nezabrání jim úplně. Problém nastává v terapeutickém prostředí, kde terapeuté často chtějí svým klientům pomoci „odhalit“ kořeny jejich problémů. V dobré víře mohou terapeuti nevědomky navést klienta k vytvoření falešných vzpomínek. Jak se říká, cesta do pekel je dlážděna dobrými úmysly. A v tomto případě to platí dvojnásob.
Co když jde o soudní proces?
Zajímalo nás, jestli schopnost rozlišit mezi falešnými a skutečnými vzpomínkami hraje roli v soudních procesech. Dr. Anastasi zdůrazňuje, že spolehlivost vzpomínek svědků je klíčová, ale zároveň je velmi křehká.
Kam směřuje výzkum? Fotky a falešné zprávy
Současný výzkum se zaměřuje na to, jak fotografie ovlivňují naše vzpomínky. Zjistilo se, že i nevinné fotografie z minulosti mohou sloužit jako spouštěče pro vytváření falešných vzpomínek.
Dr. Anastasi a jeho tým se v současné době zabývají vlivem fotografií na falešné vzpomínky související s falešnými zprávami. A jak se zdá, i tady fotografie hrají významnou roli. Zvyšují totiž důvěru lidí v to, že se daná událost skutečně stala.
No a co z toho plyne? Že na vzpomínky se nedá vždycky spoléhat. A že bychom měli být opatrní, jak s nimi nakládáme. Protože, jak se říká, kdo si nepamatuje historii, je odsouzen si ji zopakovat. Ale co když si ji pamatujeme špatně?