Víte, někdy se zdá, že život je jako obrovská skládačka. Každý z nás má k dispozici stejné dílky – radost, smutek, vztahy, práci – ale skládáme z nich úplně jiné obrazy. Někdo je mistr v budování stabilních věží, jiný se zase baví spíš chaotickými kolážemi. A pak jsou tu lidé, u kterých ta skládačka tak trochu hapruje. Jakoby jim chyběl návod, nebo měli dílky, které do sebe prostě nepasují.
Poruchy osobnosti: Odlišné vzorce prožívání a chování
Možná jste se někdy setkali s někým, kdo reagoval jinak, než byste čekali. Kdo se choval způsobem, který vám nedával smysl, nebo vás dokonce zraňoval. Nebo jste to možná byli vy sami, kdo se necítil „normální“. Možná jste měli pocit, že vás nikdo nechápe, že reagujete přehnaně, nebo naopak, že vám chybí emoce. Ne vždycky se jedná o poruchu osobnosti, ale je dobré o ní vědět, mít ji na paměti.
Když „jinak“ není jen „jinak“
Je jasné, že každý z nás je originál. Máme svá specifika, své vrtochy a nálady. Ale u poruch osobnosti se bavíme o něčem hlubším. O dlouhodobých, neflexibilních vzorcích myšlení, cítění a chování, které člověku komplikují život. Nejde o to, že je někdo občas smutný nebo naštvaný. Jde o to, že tyto pocity a způsoby chování jsou extrémní, trvalé a ovlivňují všechny oblasti života – od vztahů s rodinou a přáteli, přes práci, až po vnímání sebe sama.
Co si pod tím představit?
Představte si třeba někoho, kdo neustále potřebuje pozornost. Musí být středem dění, jinak se cítí ztracený a bezcenný. Nebo někoho, kdo se bojí opuštění natolik, že je schopný udělat cokoliv, aby si lidi udržel. Nebo někoho, kdo nedokáže cítit empatii a manipuluje s ostatními jen pro svůj vlastní prospěch. Těch vzorců je celá řada a každý z nich má svá specifika. A víte co? Někdy se i my sami můžeme v některých projevech najít, což je úplně normální. Ale důležité je, jak moc nám to zasahuje do života a jak moc to ovlivňuje naše vztahy.
Kam dál?
Pokud máte pocit, že se vás, nebo někoho blízkého, tento problém týká, neváhejte a vyhledejte odbornou pomoc. Psycholog nebo psychiatr vám může pomoci zjistit, jestli se opravdu jedná o poruchu osobnosti, a navrhnout vhodnou léčbu. A pamatujte, nikdy není ostuda si říct o pomoc. Život je příliš krátký na to, abychom se trápili s problémy, se kterými si neumíme sami poradit.