Možná si myslíte, že poruchy příjmu potravy jsou problém dospívajících. Ale co když se s nimi potýkáte i v dospělosti? Jak se s tím žije a co se dá dělat?
Poruchy příjmu potravy v dospělosti: Nejen anorexie a bulimie
Když se řekne porucha příjmu potravy, většina lidí si představí vyhladovělou dívku s anorexií nebo ženu bojující s bulimií. Ale realita je mnohem složitější a spektrum těchto onemocnění mnohem širší. A co je důležité – zdaleka se netýkají jen teenagerů.
Co všechno spadá pod poruchy příjmu potravy?
Kromě anorexie a bulimie existuje řada dalších poruch příjmu potravy, které se mohou projevit v dospělosti. Patří sem například:
- Ortorexie: Obsedantní zaměření na „zdravé“ jídlo, které může vést k sociální izolaci a nutričním nedostatkům.
- Bigorexie: Přehnaná snaha o svalnatost, spojená s nadměrným cvičením a užíváním anabolik.
- PICA: Nutkavá konzumace nejedlých látek.
- ARFID (Avoidant/Restrictive Food Intake Disorder): Vyhýbání se určitým potravinám kvůli senzorickým vlastnostem nebo strachu z následků (např. udušení).
A samozřejmě, existují i případy, které nesplňují všechna kritéria pro diagnózu, ale přesto zásadně ovlivňují život a psychickou pohodu.
Proč se poruchy příjmu potravy objevují i v dospělosti?
Spouštěčem může být cokoliv – stres v práci, problémy ve vztazích, traumatické zážitky, ale i „pouhý“ tlak společnosti na dokonalý vzhled. Někdy jde o pokračování problémů z dospívání, jindy se objeví až s novými životními výzvami.
Často se jedná o způsob, jak se vyrovnat s náročnými emocemi a získat pocit kontroly v situacích, kdy se cítíme bezmocní. Jídlo se stane nástrojem, jak potlačit úzkost, smutek nebo hněv.
Jak poznat, že se vás to týká?
Varovné signály mohou být nenápadné, ale pokud se v následujících bodech poznáváte, zbystřete:
- Nadměrné zaměření na váhu a vzhled
- Pocit viny nebo studu po jídle
- Extrémní diety nebo omezování se v jídle
- Tajné jedení
- Cvičení za účelem „odčinění“ kalorií
- Používání projímadel nebo diuretik
- Sociální izolace a vyhýbání se společnému stolování
Co s tím?
Nejdůležitější je si uvědomit, že nejste sami a že existuje pomoc. Promluvte si s někým, komu důvěřujete – s partnerem, kamarádkou, rodinným příslušníkem. Vyhledejte odbornou pomoc – psychoterapeuta, nutričního terapeuta nebo psychiatra. Je to krok, který může změnit váš život k lepšímu.
Pamatujte, že vaše hodnota se neměří podle váhy nebo velikosti oblečení. Zasloužíte si žít plnohodnotný život, bez zbytečných omezení a sebedestruktivních myšlenek.