Máme se rádi, když se cítíme dobře. To je jasný jak facka. Jenže život občas hodí klacky pod nohy a najednou se cítíme… no, prostě ne zrovna růžově. A to je chvíle, kdy je fajn vědět, že existují způsoby, jak se o sebe postarat, jak se pokusit zabránit tomu nejhoršímu, nebo aspoň zmírnit dopady.
Primární prevence: Lepší je předcházet než léčit
Taková ta klasika. Snažíme se žít zdravě, vyváženě. Jíst hodně zeleniny, občas si zacvičit, spát dostatečně. Zní to otřepaně, ale fakt na tom něco je. Primární prevence je totiž o tom, abychom duševním problémům vůbec předešli. Je to taková investice do budoucna. Třeba naučit se zvládat stres, mít dobré vztahy s lidmi kolem nás, to všechno se počítá.
Jak na to?
Je to o maličkostech. Například si každý den vyhradit chvilku pro sebe, na něco, co nás baví. Čtení, procházka v lese, cokoliv. Důležité je, aby to byla aktivita, u které si odpočineme a vypneme. A taky se naučit říkat ne. Ne všem a ne vždycky, ale prostě si uvědomit, že nemůžeme dělat všechno a vyhovět všem. A to je v pořádku.
Sekundární prevence: Včasná detekce je klíč
Dobře, stalo se. Necítíme se dobře. Ale co s tím? Sekundární prevence je o tom, že se snažíme problémy odhalit co nejdříve. Nečekáme, až bude zle, ale reagujeme hned, jakmile se objeví první příznaky. Je to takové to, když si řekneme: „Hele, tohle už není normální, s tím bych měla něco dělat.“
Kdy zpozornět?
Když se cítíme dlouhodobě unavení, bez energie, ztrácíme zájem o věci, které nás dřív bavily. Nebo naopak, jsme neklidní, podráždění, máme problémy se spánkem. Důležité je si všímat, jak se cítíme, a nenechat to zajít příliš daleko. A hlavně se nebát vyhledat pomoc. Není to žádná ostuda, naopak, je to projev zodpovědnosti k sobě samému.
Terciární prevence: Zpět do života
A co když už se problém rozjel naplno? I tehdy se dá něco dělat. Terciární prevence je o tom, jak minimalizovat dopady duševního onemocnění a pomoci člověku vrátit se zpět do běžného života. Je to o léčbě, rehabilitaci, podpoře. Zkrátka o všem, co pomůže člověku znovu se postavit na nohy.
Cesta zpět
Někdy je to běh na dlouhou trať, ale nevzdávejte to. Důležité je mít kolem sebe lidi, kteří vás podpoří, a věřit, že se to zlepší. A taky si uvědomit, že i když jste prožili něco těžkého, neznamená to, že jste slabí. Naopak, jste silní, protože jste to zvládli. A to je něco, na co můžete být pyšní.