Občas se prostě stane, že to mezi lidmi zaskřípe. Ať už v práci, doma, nebo s kamarády. Někdy je to maličkost, jindy pořádná bouřka. A pak přijde na řadu to kouzelné slůvko: „Promiň.“ Ale… stačí to vždycky? Opravdu je tak snadné se omluvit, a ještě těžší omluvu přijmout?
Promiň mi to, prosím! Opravdu stačí říct „promiň“? Rozhovor s Dr. Lerner o umění (ne)upřímné omluvy
Nedávno jsem narazila na článek o pěti nejlepších způsobech, jak zkazit omluvu. Fascinovalo mě, jak moc může špatná omluva ublížit. A tak jsem se rozhodla jít do hloubky a popovídat si s Dr. Lerner, klinickou psycholožkou, která se specializuje na rodinné vztahy a psychologii žen. Právě její pohled na to, jak fungují omluvy v našich životech, je nesmírně cenný.
Víte, není omluva jako omluva. Dr. Lerner upozorňuje na takzvané „omluvy s obracením viny“. Zní to složitě, ale je to jednoduché: omluva, ve které se v podstatě svaluje vina na toho, kdo se cítí dotčený. Například: „Promiň, že jsi se kvůli tomu urazila…“ Znáte to, že jo? Takové omluvy prý napáchají víc škody než užitku. Jak to poznat a jak se jim vyhnout? O tom jsme si povídaly.
Proč se zabýváte zrovna vztahy a psychologií žen?
Podle Dr. Lerner není nic důležitějšího než naše vztahy. A ty nikdy nejsou jednoduché. I ty nejlepší vztahy se občas zaseknou v nedorozuměních a bolesti. Proto se snaží lidem ukázat, jak se v těch „bažinách“ složitých vztahů orientovat s jasnou hlavou a odvahou. A ženám se snaží pomoct, aby se místo stěžování dokázaly asertivně prosadit a posílit sebe i vztah, aniž by se ztratily samy sebe.
„Omluva s obracením viny“ – jak taková omluva bolí?
Dr. Lerner vysvětluje, že slova „Promiň“ jsou nesmírně důležitá. Dobrá omluva hojí rány, ale ta špatná, ta, která se snaží vinu přesunout jinam, může vztah vážně narušit, nebo dokonce ukončit. Taková omluva jen prohlubuje původní zranění, protože naznačuje, že problém je v tom, jak ten druhý reaguje. Je to podobné, jako když se někomu omluvíte: „Promiň, že ses urazila, ale ty jsi na to tak citlivá…“
Jak poznat, že se někdo omlouvá s obracením viny?
Někdy je to jasné na první poslech. Dr. Lerner vypráví o matce, která udeřila plačící dítě a řekla mu: „Promiň, že mě k tomu nutíš.“ Jindy je to ale skryté. Například, když se k omluvě přidá slovo „ale“. „Promiň, že jsem byl hrubý, ale ty jsi mě vyprovokoval.“ Nebo když se omlouvá za to, jak se ten druhý cítí: „Promiň, že jsi se kvůli mému komentáři rozčílila…“ To všechno jsou signály, že ten, kdo se omlouvá, nepřebírá plnou zodpovědnost za své chování.
Upřímná omluva – dar pro druhého i pro sebe
Dr. Lerner zdůrazňuje, že když dostaneme upřímnou omluvu, cítíme se ve vztahu bezpečně a v klidu. Víme, že tomu druhému záleží na našich pocitech a udělá, co může, aby to napravil. A upřímná omluva není dar jen pro toho druhého. Je to dar i pro nás samotné. Rosteme v důstojnosti, zralosti a sebeúctě, když dokážeme přijmout zodpovědnost za své chyby a omluvit se bez výmluv, i když ten druhý to nedokáže. Možná jsme přesvědčeni, že vina je jen z 37 % na naší straně, ale tenhle argument si můžeme nechat na jindy, až to bude předmětem klidné konverzace, a ne obranná strategie.
Schopnost upřímně se omluvit nám získává respekt v očích ostatních, i když se bojíme opaku. Odvaha se omluvit, a moudrost a jasnost, jak to udělat správně, je základem dobrého vedení, manželství, rodičovství, přátelství, osobní integrity a toho, co nazýváme láskou.
Jak se tedy omluvit správně?
Dobrá omluva obsahuje slova „Promiň“ bez „kdyby“, „ale“ a jakýchkoliv jiných zlehčování. Důležité je také, za co se omlouváme. Je rozdíl zapomenout vrátit sousedce krabičku a spát s jejím manželem.
Velké zrady vyžadují omluvu, která je maraton. Nejde jen o slova „Promiň“, která umožní tomu, komu jsme ublížili, aby se ve vztahu cítil opět v bezpečí. Chce, abychom pozorně naslouchali jeho pocitům, abychom uznali jeho realitu, abychom cítili upřímnou lítost a výčitky svědomí, abychom nesli část bolesti, kterou jsme způsobili, a abychom to napravili. Chce, abychom to opravdu „pochopili“. To znamená, že musíme odložit obranu a vyslechnout si hněv a bolest toho druhého více než jednou. A musíme se ujistit, že se to nebude opakovat.
Co dělat, když omluva nezní upřímně?
Často se nám uleví, když slyšíme slova „Promiň“, a až později si uvědomíme, že se necítíme dobře. Pak je potřeba znovu otevřít konverzaci a promluvit si. „Mám pocit, že tvá omluva byla jen rychlý způsob, jak ukončit náš rozhovor. Potřebuju, abys opravdu poslechl, co se ti snažím říct. Zkusme si promluvit znovu. Zklidním se a budu s tebou mluvit s úctou a doufám, že se budeš snažit poslouchat.“
Neodpouštět za každou cenu
Dr. Lerner se ve své knize „Why Won’t You Apologize?: Healing Big Betrayals and Everyday Hurts“ věnuje i tématu odpuštění. Chce, aby si čtenáři uvědomili, že se nemusejí nutit do falešného a předčasného odpuštění jen proto, že věří, že odpuštění je jediná cesta k vnitřnímu míru a jediné východisko z života plného hořkosti a nenávisti.
Pravda je taková: nemusíte odpustit, abyste se zbavili negativních emocí. A není naší prací povzbuzovat ostatní k odpuštění. Tlačení k odpuštění může zraněného znovu traumatizovat. Místo toho se musíme naučit chránit se před břemenem hněvu a zášti, které nám neslouží, a najít klid v duši. Toho můžeme dosáhnout s odpuštěním i bez něj.