Víte, občas se mi stane, že se zamyslím nad tím, jak moc se spoléháme na intuici. Jak moc věříme „pocitu“ z něčeho. Ale co když ten pocit je tak trochu… mimo? Co když nás klame? Proto mě tak zaujal jeden článek, který jsem nedávno četla. Je o tom, jak psychologové zjišťují, co je pravda a co ne. Ne na základě dojmů, ale na základě faktů. Celkem zajímavé čtení, musím říct.
Psychologická metodologie: Základy vědeckého výzkumu v psychologii
Co to vlastně znamená „vědecký výzkum“?
Je to vlastně takové detektivní pátrání, ale s pravidly. Ne že by psychologové chodili s lupou a hledali otisky prstů (i když, kdo ví, co všechno dělají!), ale používají ověřené postupy, aby zjistili, proč se lidé chovají tak, jak se chovají. A hlavně, aby to zjistili objektivně. Bez toho, aby jim v tom bránily vlastní názory a přesvědčení. Docela fuška, co?
Jak se to dělá?
No, představte si, že máte nějaký nápad. Třeba, že když lidé pijí kávu, jsou kreativnější. Tak to nemůžete jen tak prohlásit a brát to jako fakt. Musíte to ověřit. Vědecky. Takže se udělá studie. Skupina lidí pije kávu, skupina ne, a pak se zjišťuje, kdo vymyslí lepší nápady. Složité to není, ale je to potřeba udělat pořádně. A to je ten fígl!
Proč je to důležité?
Protože díky tomu víme, co funguje a co ne. Víme, jak léčit deprese, jak zlepšit učení dětí, jak komunikovat s lidmi, co mají Alzheimerovu chorobu. Prostě, vědecký výzkum v psychologii nám pomáhá žít lepší životy. A to se počítá, ne?
Co si z toho odnést?
Příště, až uslyšíte nějaké „zaručené“ rady, zeptejte se sami sebe: je to podložené fakty? Nebo je to jen něčí dojem? Možná budete překvapeni, co zjistíte. A možná, jen možná, se i sami pustíte do nějakého malého „vědeckého pátrání“ ve svém vlastním životě. Kdo ví?
A víte co? Já si jdu uvařit kafe. Jestli budu kreativnější, to se teprve uvidí!