Možná jste se s tím setkali u někoho blízkého. Možná se to týká vás samotných. Sebepoškozování. Téma, o kterém se těžko mluví, ale o to důležitější je ho otevřít. Není to volání po pozornosti, jak se často mylně soudí. Je to spíš křik duše, který se projevuje způsobem, který dává v dané chvíli aspoň chvilkovou úlevu. Jako když si člověk škrábe bolavé místo – ví, že to není ideální, ale ten momentální pocit je silnější.
Proč k tomu vlastně dochází?
Důvody jsou různé a často se prolínají. Může to být obrovský tlak, který se uvnitř hromadí. Pocit, že už se nedá dál, že se to nedá vydržet. Někdy je to reakce na trauma, jindy snaha cítit vůbec něco, když je člověk otupělý a odpojený sám od sebe. A někdy je to prostě jediný způsob, jak si v tu chvíli připadat „živý“.
Bolest jako „přepínač“
Zní to paradoxně, ale fyzická bolest může v tu chvíli působit jako „přepínač“. Přehluší tu psychickou bolest, která je nesnesitelná. Na chvíli se pozornost přesune jinam. Ale je to jen krátkodobé řešení, taková „náplast“.
Není to sebevražda
Důležité je zdůraznit, že sebepoškozování většinou není pokus o sebevraždu. I když riziko komplikací existuje a rozhodně se nesmí podceňovat. Je to spíš zoufalá snaha zvládnout nesnesitelnou situaci. Ale opakovaně se k tomu vracet rozhodně není cesta.
Hledání bezpečnějších cest
Co tedy dělat, když se cítíte, že už to nezvládáte a máte nutkání si ublížit? Existují bezpečnější cesty, jak uvolnit ten vnitřní tlak. A i když to ze začátku může být těžké, stojí za to je zkusit.
Dech a uzemnění
Zkuste se na chvíli zastavit a soustředit se na svůj dech. Hluboké nádechy a výdechy. Nebo se zkuste „uzemnit“ – vnímejte, jak vaše nohy stojí na zemi, dotkněte se stolu, vnímejte vůni kávy. Tyto drobné věci vám můžou pomoct se vrátit do „tady a teď“.
Pohyb a kreativita
Fyzická aktivita je skvělý způsob, jak uvolnit napětí. Jděte na procházku, zacvičte si, zatancujte. Nebo se zkuste vyjádřit kreativně – malujte, pište, hrajte na hudební nástroj. Najděte si, co vám dělá dobře.
Mluvit o tom
Nejdůležitější je nemlčet o tom. Najděte si někoho, komu důvěřujete a komu se můžete svěřit. Může to být kamarád, rodinný příslušník, učitel nebo terapeut. Sdílení vašeho trápení je obrovský krok k uzdravení. A pamatujte, nejste v tom sami.