Víte, jak se říká, že slova jsou mocnější než meč? Někdy mám pocit, že jsou ostřejší i než nůž. Obzvlášť, když jde o slova, která slyšíme v dětství od těch, kteří by nás měli nejvíc milovat a chránit – od rodičů.
Slova, která bolí víc než facka: 9 vět, které toxické rodiče říkají dětem a navždy je poznamenají
Možná se vám to zdá jako klišé, ale dětská duše je křehká. A i když si to možná neuvědomujeme, to, co slyšíme v dětství, se s námi táhne dál, často celým životem. Víte, že jen v Americe bylo v roce 2008 oficiálně evidováno přes 50 000 dětí jako oběti emocionálního zneužívání? Hrůza, že?
A víte co? Někdy to ani nemusí být zlý úmysl. Rodiče to možná myslí dobře, ale prostě to neumí jinak. Jenže dopad na dítě může být devastující. Jak říká jedno staré české přísloví, „I cesta do pekla je dlážděná dobrými úmysly.“ A co teprve, když se sejde špatný úmysl a nedostatek empatie?
Následky, které si neseme celý život:
Emocionální zneužívání v dětství má fakt hluboké dopady. Víte, co všechno to může způsobit? Problémy se učením, potíže v chování, deprese, úzkosti, a dokonce i fyzické zdravotní problémy. Je to jak začarovaný kruh. A co je nejhorší, často se to dědí z generace na generaci. Ono se říká, „Jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá“, že? No, a tady to platí dvojnásob.
Vědci z Kalifornské univerzity dokonce zjistili, že špatné zážitky v dětství mají vliv na celý regulační systém v těle a zvyšují riziko zdravotních problémů v dospělosti. Takže ono to není jen o psychice, ale i o fyzičce. To je fakt síla, co?
A víte co je nejhorší? Že to ovlivňuje i vývoj mozku. Podle doktora Martina Teichera, odborníka na neuropsychiatrii, může psychické týrání v dětství způsobit změny v mozku. Takže to není jen tak nějaká „výchovná metoda“. To je fakt zásah do vývoje člověka.
Jak poznat, že rodiče jsou toxický?
No, je to těžký. Ono se to nepozná na první pohled. Ale často se to dá vycítit. Jsou to takové ty drobné, ale neustálé „jedovatosti“, které člověka podkopávají a snižují sebevědomí. Znáte to, ne? Co já jsem zažila a co jsem slyšela od jiných, tak existuje několik věcí, které toxický rodiče často říkají.
Tady je těch 9 vět, které vás můžou poznamenat na celý život:
1. Urážky vzhledu:
“Ty jsi ošklivá/tlustá/malá/hubená. Máš hnusný vlasy.”
Tohle je klasika. Komentáře na vzhled jsou fakt zraňující. Děti se pak cítí nejistě, začnou se nenávidět a můžou mít problémy s jídlem a se sebepřijetím. Místo toho by je rodiče měli učit, že jsou krásné takové, jaké jsou, a že na vzhledu nezáleží. Tedy, aspoň ne tolik.
2. Provokativní otázky k chování:
“Proč se chováš tak divně? Proč chodíš/žvýkáš/mluvíš takhle?”
Tohle je taky pěkný „podraz“. Děti věří, že rodiče mají pravdu, a tak si začnou myslet, že jsou divné a odlišné. Přestanou se cítit dobře ve vlastní kůži a bojí se, že se jim ostatní budou smát. Místo toho by je rodiče měli podporovat v tom, aby byly samy sebou.
3. Přání, aby se nenarodily:
“Kéž bych tě nikdy neměla. Kéž bych šla na potrat. Lituju, že tě mám. Kéž bys byla jiný dítě.”
Tohle je fakt krutý. Tohle by neměl říct žádný rodič svému dítěti. Tohle podkopává samotnou víru v život. Děti se cítí, jako by neměly právo žít, jako by si nezasloužily být na světě. Místo toho by je rodiče měli zahrnovat láskou a dávat jim najevo, že jsou výjimečné.
4. Dávání pocitu, že jsou přítěží:
“Stojíš mě strašný peníze. Je tak těžký se o tebe starat. Kvůli tobě jsem vyčerpaná.”
Děti pak cítí, že jsou na obtíž, a snaží se rodiče nezatěžovat. Skrývají svoje potřeby, pocity a problémy, jen aby viděly rodiče v klidu. Ale uvnitř se hromadí smutek, vztek a závist vůči ostatním dětem, které rodiče rozmazlují. No jo, „Zakázané ovoce nejvíc chutná,“ že?
5. Toxické srovnávání:
“Proč nejsi jako tvoje sestra/bratr/sestřenice/bratranec/ostatní děti? Ostatní děti jsou lepší než ty.”
Tohle snižuje sebevědomí a dítě si myslí, že nikdy nebude dost dobré. Rodiče by je měli učit, že jsou výjimečné takové, jaké jsou, a že každý má svoje silné stránky. A hlavně, sourozenci by měli mít rovnocenný přístup a právo na vlastní identitu.
6. Nadávky a ponižování:
“Ty jsi hloupá/neschopná/nula/nikdy nic nedokážeš.”
Děti, které jsou týrané, mají prokazatelně nižší sebevědomí. Rodiče by měli svoje děti povzbuzovat a věřit v ně. Měli by si dávat pozor na to, co říkají, a místo nadávek by měli projevovat lásku a péči.
7. Lhaní a manipulace:
“Ty si vymýšlíš. To se nestalo. Jsi moc citlivá.”
Děti nejsou hloupé. Poznají, když jim rodiče lžou. Měli bychom s nimi mluvit upřímně, pokud je to pro ně vhodné a neublíží jim to. Jen tak si vybudujeme důvěru.
8. Vyhrožování opuštěním:
“Nechám tě tady. Vystěhuju tě ven. Vzbudíš se a už mě nenajdeš. Zmizím.”
Tohle v dětech vyvolává strach a nejistotu. Bojí se, že zůstanou samy, a později mají problémy s důvěrou. Dětem by se nemělo vyhrožovat. Jejich nevinná mysl to bere vážně a ten pocit ohrožení je může provázet celý život.
9. Nesplněné sliby:
“Když to uděláš, tak ti to koupím. Příště tě tam vezmu.”
Neslibujte, co nemůžete splnit. Dítě bude zklamané a zrazené. Nesplněné sliby ničí důvěru mezi rodičem a dítětem.
Každé slovo má váhu, pamatujte!
Zkrátka a dobře, emocionální zneužívání v dětství je fakt toxický. Rodiče by si měli dávat pozor na to, co říkají. Tohle není žádná sranda. A hlavně, měli bychom o tom víc mluvit a hledat způsoby, jak tomu předcházet. Dětství je základ, na kterém stavíme celý život. A ten základ by měl být pevný, plný lásky a pochopení.