Občas si říkáme věci, které bychom si raději měli nechat pro sebe. Ne ty nahlas, ale ty v hlavě. Ten tichý, ale o to víc škodlivý vnitřní hlas umí být pěkně krutý. Nejde o to se bičovat, spíš si uvědomit, co si vlastně říkáme. A pak s tím něco udělat. Ale nebojte, nejdeme nikoho soudit, spíš si jen posvítíme na pár vět, které nám možná brání v rozletu. Znáte to, sedíte takhle s kamarádkou u kafe a ona se najednou svěří: „Víš, já si pořád říkám…“ A pak už to jede. Pojďme se podívat na to, co si říkáme my.
Slova, která ničí: 6 vět, které si už nikdy neříkejte
Hodnota? To je ošemetná věc. Co vlastně určuje naši hodnotu? Pro někoho je to práce, pro jiného rodina, pro dalšího vzhled. V dnešním světě plném srovnávání je snadné podlehnout pocitu, že nejsme dost dobří. Že musíme víc, že musíme být lepší, hezčí, chytřejší… Ale víte co? Naše hodnota je v nás. Je to to, jak se k sobě chováme, jak o sobě přemýšlíme. A to, jak nás vidí ostatní, je až druhořadé.
„Nemá to cenu zkoušet“
Kolikrát jste si tohle řekli? Vidíte před sebou novou příležitost, nový projekt, novou výzvu… a hned vás napadne: „Stejně to nedopadne dobře. Proč se vůbec snažit?“ Jasně, občas je to takový ten ochranný mechanismus, chceme se vyhnout zklamání. Ale tímhle přístupem si zavíráme dveře k novým zážitkům, k osobnímu růstu. Víme, je to klišé, ale co když to zkusíte a ono to vyjde? Co když se sami překvapíte?
„Nikdy nebudu dost dobrá“
A sakra, tady už jsme v docela hlubokých vodách. Tohle si říká spousta z nás. Pořád se srovnáváme, pořád vidíme, co nám chybí. A zapomínáme na to, co už máme, co jsme dokázali. Kritika od ostatních, drobné neúspěchy – to všechno se na nás podepisuje. Ale vážně, zastavte se na chvíli a uvědomte si, že jste dost dobří. Takoví, jací jste. Protože jste jedineční.
„Jsem moc citlivá“
Stalo se vám někdy, že jste se rozčílili a někdo vám řekl: „Ale no tak, vždyť se nic nestalo, jsi moc citlivá“? A vy jste se cítili ještě hůř? Protože se vám zdálo, že nemáte právo na svoje pocity? No, to je hloupost. Máte právo cítit cokoliv. Zlost, smutek, radost, strach… Všechny emoce jsou legitimní. A to, že je někdo jiný nevnímá stejně intenzivně, neznamená, že jsou vaše pocity méně důležité.
„Nejsem hodna lásky“
Tohle bolí, viďte? Spousta lidí si myslí, že si nezaslouží lásku. Že jsou nudní, nezajímaví, nedostateční. Ale to je lež. Láska si nezasloužíme za to, jací jsme. Protože jsme lidé. A navíc, láska začíná u nás samotných. Pokud se nemáme rádi my, těžko nás bude mít rád někdo jiný. Takže se k sobě chovejme hezky. Uvidíte, že se to vyplatí.
„Jsem nula“
Když se něco pokazí, je snadné se takhle označit. Selhal jsem, jsem neschopný, jsem nula. Ale i mistr tesař se někdy utne. A navíc, každý neúspěch je příležitost k růstu. Místo abychom se sráželi k zemi, bychom se měli podpořit. Být k sobě laskaví. A pamatovat si, že i když se nám něco nepovedlo, neznamená to, že jsme nuly.
Tak co, našli jste se v některém z těchto bodů? Důležité je si to uvědomit. A pak s tím začít pracovat. Nejde to hned, ale s trochou snahy a laskavosti k sobě se to dá zvládnout. A víte co? Stojí to za to.