Vzpomínáte si na svatby, žádosti o ruku, dojemné shledání na letišti nebo promoce? Určitě jste už zažili chvíle, kdy se někomu (nebo i vám) v očích zaleskly slzy štěstí. Zdánlivě paradoxní reakce, která je obvykle spojená se smutkem nebo bolestí, ale tentokrát ji vyvolala čirá radost.
“Jsem tak šťastná, že bych brečela!”
Slzy jsou skvělý způsob, jak se zbavit negativních emocí, stresu a dokonce i toxinů. Ale k čemu jsou dobré, když jsme šťastní? Zdá se, že i pozitivní zážitky potřebují ventil. Respektive, naše emoce ho potřebují.
Vědci zjistili, že slzy štěstí se objevují, když jsme zahlceni silnými pozitivními emocemi. A co je zajímavé – studie publikovaná v časopise Psychological Science ukázala, že lidé, kteří takto reagují, se s těmito silnými emocemi lépe vyrovnávají.
Studie, kterou vedla Dr. Oriana Aragon z Yale University, se zaměřila na takzvané dimorfní projevy pozitivních emocí a jejich vliv na emocionální rovnováhu. Prostě se sledovalo, jak lidé reagují na šťastné momenty (například z filmů, setkání s blízkými) a jak se cítí poté.
A co se zjistilo?
Že ohromující pocit radosti může vyvolat i „negativní“ reakce (ne doslova agresivní, spíš energické), přičemž nejčastější z nich byly právě slzy. Tohle vypadá jako obecný mechanismus, který nám pomáhá regulovat pozitivní emoce. A fakt to funguje – po pěti minutách se lidé cítili klidnější a vyrovnanější. Ty „negativní“ reakce pomáhají tlumit to příliš intenzivní „pozitivno“ a vracejí nás zpátky do emocionální rovnováhy.
„TRVALO MI TO DLOUHO, SPORO EXPERIMENTŮ A HODNĚ PRÁCE, ABYCH MOHLA ŘÍCT: ANO, LIDÉ SKUTEČNĚ CÍTÍ POZITIVNÍ [EMOCE], ALE VYJADŘUJÍ NEGATIVNÍ [REAKCE], A DĚLAJÍ TO V RŮZNÝCH SITUACÍCH,“ ŘÍKÁ ARAGON. „HODNĚ TO SOUVISÍ S EMOCIONÁLNÍ HOMEOSTÁZÍ. CHCEME BÝT NĚKDE UPROSTŘED, V POHODĚ. EXTRÉMY NÁM NEDĚLAJÍ DOBŘE. JE TO NÁROČNÉ PRO NAŠE TĚLO.“
A platí to i naopak: silné negativní emoce můžou vyvolat pozitivní reakce. Třeba nervózní smích, když se ocitneme v nepříjemné situaci. Vzpomínáte na nechvalně proslulý Milgramův experiment s elektrickými šoky? I tam se objevoval nervózní smích, když „učitelé“ slyšeli bolestivé výkřiky „žáků“. Zdá se, že humor je takový obranný mechanismus, který nás chrání před příliš silnými negativními emocemi – způsob, jak se s nimi vyrovnat a vrátit se zpátky do rovnováhy.
Na tomhle je fascinující, že to může vysvětlit i takové ty zvláštní, nepochopitelné a paradoxní reakce, kterým sami nerozumíme.
Všechno to vychází z toho, že máme určité emocionální „limity“. Pokud naše smutek nebo radost dosáhnou nesnesitelné intenzity, naše tělo se prostě psychicky (a tím pádem i fyziologicky) „přehltí“.
A tenhle limit spustí nečekanou, zdánlivě nevysvětlitelnou emoci – třeba právě ty slzy štěstí – abychom se vrátili do emocionální rovnováhy. Zajímavé je, že tyhle nezvyklé projevy nám pomáhají se vnitřně regulovat.
Je důležité rozumět tomu, jak lidé vyjadřují a regulují emoce (i když to dělají nevědomě), a to zejména při léčbě fyzických a duševních problémů.
Zdroje:
Aragón, O. R., Dyer, R. L., Bargh, J. A. & Clark, M. S. (2014). Dimorphous expressions of emotion: Evidence of concept in aggressive displays toward cute stimuli.
Aragon O, Bargh JA, Clark MS, Dyer RL. Why ‘I’m so happy I could cry’ makes sense. Forthcoming Psychological Science. 2014.