Život. Někdy je to jízda na horské dráze, že? Chvíli se smějeme, chvíli pláčeme. A občas nás potká něco, co nám vezme dech. Ztráta. Ať už jde o blízkého člověka, práci, sen nebo zdraví. Zkrátka něco, co nás bolí. A to je v pořádku. Je to lidské.
Smutek a truchlení: Jak projít procesem ztráty zdravě
Truchlení není nemoc, je to proces. Cesta, kterou si každý z nás musí projít po svém. A neexistuje žádný správný nebo špatný způsob, jak truchlit. To, co funguje pro jednoho, nemusí fungovat pro druhého. Ale existují určité body, které nám mohou pomoci se v téhle složité situaci zorientovat.
Popřít, nebo nepopřít?
Známá psycholožka Elisabeth Kübler-Ross popsala pět fází truchlení: popření, hněv, smlouvání, deprese a smíření. Ale pozor, není to žádný mustr. Někdo může přeskočit fázi hněvu, jiný se zase zasekne v depresi. Důležité je si uvědomit, že každá emoce má svůj smysl. Popření nám dává čas se s realitou srovnat, hněv nám pomáhá se s tou bolestí nějak poprat.
Kdy už je to moc?
Truchlení je individuální, ale existují určité signály, které by nás měly upozornit, že potřebujeme pomoc. Pokud se s bolestí nedokážeme vyrovnat ani po delší době, pokud nás přemohou myšlenky na sebevraždu, pokud ztrácíme chuť do života a izolujeme se od okolí, je čas vyhledat odbornou pomoc. Psycholog, psychoterapeut, poradna pro pozůstalé – možností je spousta.
Sami sobě nejlepším přítelem
Jak si ale v téhle náročné době pomoci sami? Mluvte o tom. S rodinou, s přáteli, s kýmkoliv, komu věříte. Nebojte se říct, že se necítíte dobře. Dopřejte si čas na odpočinek. Dělejte to, co vám dělá radost. I když to zní jako klišé, funguje to. A nezapomeňte na sebe. Dopřejte si dobrou kávu, dlouhou procházku, masáž. Zkrátka cokoliv, co vám aspoň na chvíli udělá radost.
A hlavně, buďte k sobě laskaví. Truchlení je maraton, ne sprint. Nechte si čas. A pamatujte, že nejste sami.