„`html
Máme to tak nějak v sobě. Představa ideálního já, kterým chceme být, a pak…to ostatní. Ty kousky, co raději schováváme, ty myšlenky, co si šeptáme jen potmě. Stínová práce. Zní to trochu jako název pro nový detektivní seriál, ale ve skutečnosti je to cesta k celistvosti. Vlastně taková detektivka, kde pátráme sami v sobě.
Co se skrývá ve stínu?
Frustrace, závist, strach, vztek, ale i potlačené touhy a nerealizované sny. Zkrátka všechno, co se nám na sobě nelíbí, nebo co považujeme za společensky nepřijatelné. To všechno tvoří náš stín. Místo, kam odkládáme tyhle „nepoužitelné“ emoce a vlastnosti. Jenže ono to tam nezmizí. Jen to tam bublá a občas to vyteče ven v podobě pro nás (a okolí) překvapivého chování.
Proč to schováváme?
Protože se bojíme odsouzení, odmítnutí, nebo prostě jen toho, že nebudeme dost dobří. Už od dětství se učíme, které projevy jsou „správné“ a které ne. A tak ty „nesprávné“ zatlačujeme hlouběji. Jenže potlačování emocí má svou cenu. Může vést k úzkostem, depresím, nebo dokonce i fyzickým problémům. Je to jako se snažit udržet míč pod vodou – jednou vám to prostě ujede a vyletí to ven s dvojnásobnou silou.
Stínová práce: Cesta k sobě
Stínová práce není o tom, abychom se stali dokonalými, bezchybnými bytostmi. Naopak. Jde o to přijmout, že i tyhle stinné stránky k nám patří. Jsou součástí naší komplexní osobnosti. A dokonce můžou být i zdrojem síly a kreativity. Víte, co se říká – kde je tma, tam jsou i hvězdy.
Jak na to?
Začněte tím, že si uvědomíte, co vás na druhých lidech nejvíc irituje. Co vás štve, až k nepříčetnosti. Často je to totiž právě to, co sami na sobě potlačujete. Závidíte kamarádce její kariérní úspěch? Možná toužíte po tom samém, ale bojíte se to přiznat sami sobě. Aneb, jak se říká, potrefená husa nejvíc kejhá. Pak si zkuste položit otázku: Co se stane, když si dovolím tuhle vlastnost projevit? Co je na tom tak hrozného?
Buďte k sobě laskaví
Stínová práce je maraton, ne sprint. Není to o tom, že se přes noc zbavíte všech svých negativních pocitů. Je to o postupném objevování, přijímání a integraci. Buďte k sobě trpěliví a laskaví. Dovolte si být nedokonalí. Vždyť právě v té nedokonalosti je ta krása.
Proč se do toho pouštět?
Protože integrace stínu vede k větší autenticitě, sebepřijetí a vnitřní svobodě. Přestanete se bát vlastních emocí a začnete je využívat ve svůj prospěch. Zkrátka se stanete sami sebou – celí, se vším všudy. A to stojí za to, nemyslíte?
„`