Ach jo, zase pondělí. Nebo středa? Víte, jak to chodí. Dny se slévají a občas se člověk probudí s pocitem, že něco chybí. Že je ten život tak nějak… prázdnější. Možná to znáte taky. Jen takové to tiché šimrání nejistoty v zádech.
Syndrom prázdného hnízda? To je jen začátek.
Všichni mluví o syndromu prázdného hnízda, když děti vyletí z hnízda. Ale co když to není jen o dětech? Co když je to o ztrátě role, o ztrátě toho, co nás definovalo po tolik let?
Co se vlastně děje v hlavě?
Představte si, že jste balónek. Nafoukli jste se plně úkoly, povinnostmi, láskou (a někdy i nervozitou) kolem dětí. A najednou… prask. Něco se změní. Ten balónek se začne pomalu vypouštět. A to může bolet. Může to být pocit ztráty, smutku, dokonce i vzteku. Proč se to děje zrovna mně?
A co teď? Jak dál?
Žádný strach, na to se neumírá. To je jasné, že jo? Je to jen impuls k novému startu. Ale jak se do toho pustit? To je oč tu běží. Zkuste si vzpomenout, co vás bavilo, než se do toho všeho zapojily děti. Malování? Tanec? Psaní básní o bramborách? Vraťte se k tomu. Nebo zkuste něco úplně nového. Svět je plný možností!
Duševní pohoda: Jak na ni?
Jo, duševní pohoda. Slovo, které se omílá ze všech stran. Ale co to vlastně znamená v praxi? Podle mě je to o tom, umět se zastavit a poslechnout, co vám říká tělo i duše. A dopřát si to, co potřebujete. Třeba jen hodinu klidu s dobrou knihou a čajem. Nebo pořádnou procházku v lese. Nebo…cokoliv, co vám udělá radost.
Malé krůčky, velké změny
Nečekejte zázraky přes noc. Budujte si duševní pohodu postupně. Začněte malými krůčky. Třeba si každý den dopřejte 15 minut pro sebe. Meditace? Procházka? Cokoliv, co vám udělá dobře. Důležité je, abyste to dělali pravidelně. A abyste si uvědomili, že si to zasloužíte.
Tak co, jdeme na to? Zkusíme si ten život udělat o kousek hezčí? Protože, ruku na srdce, stojí to za to.