Uzdravování. Představa, kterou nám často servírují sociální sítě a společnost, je taková… no, jak z reklamy. Všechno klape, problémy mizí, jako když mávnete kouzelným proutkem. Ale ruku na srdce, realita je setsakra jiná, že jo?
Temná strana uzdravení: Pravda, kterou ti nikdo neřekne
Víte, ono je to tak, že člověk si občas namlouvá, že stačí jedno rozhodnutí a bude všechno v cajku. Jak říká klasik: „Houby s octem!“ Uzdravování je fuška, kterou musíte podstupovat den co den, znovu a znovu. A to se sakra liší od toho, co vidíme na Instagramu.
Když mozek hraje proti tobě
Mám s tím svoje zkušenosti. Pamatuju si, jak jsem kdysi věřila, že mě zachrání princ na bílém koni. Že on přijde a lusknutím prstů vyřeší všechny moje trable. No, taky pěkná blbost. A co teprv ten pocit, když máte pocit, že vám vlastní hlava hází klacky pod nohy! Že vás přesvědčuje, ať to vzdáte. Znám to moc dobře. Ale víte co? Nevzdávejte to. I když to bolí.
Chce to den co den
Trauma a deprese člověka naučí myslet sebedestruktivně. Ty špatné návyky a obranné mechanismy se stanou součástí tebe. Nejde to změnit ze dne na den. Každý den si musíš připomínat, že ten boj stojí za to. Musíš věřit, že bude líp, i když to zrovna nevidíš. A když se ti občas stane, že uklouzneš a vrátíš se do starých kolejí? No a co? Jsme lidi, děláme chyby. Důležité je se z toho poučit a jít dál.
Objemte svého vnitřního „strašpytla“
Představ si, že máš na rameni takového malého, ustrašeného kamaráda. Je to tvůj mozek, plný obav a strachu. Musíš ho obejmout, chránit ho, starat se o něj. Přijmout ho takového, jaký je, a pomoct mu se zbavit toho strachu. Protože víš co? On je tvůj nejlepší kamarád, i když to tak někdy nevypadá.
„Abys mohl milovat to, kým jsi, nemůžeš nenávidět zážitky, které tě utvářely.“ ~Stacie Swift.
Z oběti bojovníkem
Mně osobně hodně pomohlo, když jsem přestala hrát roli oběti a začala se na všechno dívat jako na lekci. Pořád jsem se ptala, proč zrovna já musím tohle zažívat. Začala jsem si myslet, že se musím chránit, protože svět je zlý. Ale pak jsem si uvědomila, že mě to vlastně brzdí a nedovolí mi žít naplno. A tak jsem se rozhodla s tím něco udělat.
Co se z toho dá naučit?
Zkus se zamyslet nad tím, co se ti tvá situace snaží říct. Ber to jako životní lekce, ne jako doživotní trest. Nech se tím formovat v bojovníka. Zkus se podívat na to, jak bys mohl svou situaci otočit v něco pozitivního. Život je občas drsný a nespravedlivý, to je fakt. Ale nenech se tím zlomit. Já vím, zní to možná šíleně. Jak můžu přijmout něco tak hrozného jako něco pozitivního? Vím, zní to divně, ale dokud jsem to neudělala, nemohla jsem se pohnout z místa.
Budoucnost začíná teď
Když jsem to konečně přijala, ať už to bylo jakkoliv zpackané, mohla jsem konečně začít usilovat o šťastnější život. Uvědomila jsem si, že můžu využít svou minulost jako katalyzátor a stát se tou osobou, na kterou by byla pětiletá já pyšná. Použila jsem svou minulost jako stoličku, abych se mohla podívat výš než kdy dřív. Možná to zní divně, ale uvědomila jsem si, že bych nechtěla jiné dětství. Moje minulost mě formovala v silnou osobu. Někoho, kdo rád pomáhá a snaží se z ostatních dostat to nejlepší. A to je k nezaplacení.
Přidej se ke mně na této cestě uzdravování. Nejsi v tom sám. Svět se může zdát nepřátelský, ale když se podíváš za to utrpení, zjistíš, že je plný úžasných lidí. Ne zůstávej tam, kde se k tobě chovají špatně. Domov není místo, ale tam, kde se tvé srdce cítí nejšťastnější. Nenech se odradit, když uděláš pár kroků zpět. Tohle je tvůj život a ty jsi umělec. Vytvoř mistrovské dílo, od kterého si nebudeš muset brát dovolenou. A pamatuj, požádat o pomoc nebo navštívit odborníka na duševní zdraví z tebe nedělá slabého člověka. Naopak.