Život nám občas připraví pěknou polízanici, to se nedá svítit. Ať už jde o nějakou křivdu, karambol, nebo prožitek z války, nepěkné věci se prostě dějí. Všichni si tím víceméně projdeme, ale někdy jsou následky traumatu horší než samotná událost a můžou vést až k posttraumatické stresové poruše, zkráceně PTSD. Tady je sedm věcí, který byste o ní měli vědět.
Trauma nezanechává jen jizvy na duši: 7 faktů o PTSD, které by měl znát každý
Posttraumatická stresová porucha, nebo PTSD, je psychická záležitost, která se může rozvinout u lidí, kteří zažili nebo byli svědky nějaké fakt husté události. Může jít o válku, autonehodu, znásilnění nebo sexuální napadení, nečekanou ztrátu blízkého, týrání nebo jiný fakt drsný zážitek.
Jak se PTSD projevuje?
Symptomy můžou být různý: od flashbacků a nočních můr, přes citovou otupělost a vyhýbání se určitým místům, až po potíže se spánkem, lekačky, výbuchy vzteku, myšlenky na sebevraždu, panické ataky nebo naopak ztrátu zájmu o sex. Je toho spousta a u každýho se to projevuje jinak. Jak se říká, každej pes, jiná ves.
Známý příklady najdeme třeba v seriálech nebo filmech jako Iron Man 3 nebo Nezničitelná Kimmy Schmidt. Tony Stark v Iron Manovi zažívá panický ataky a flashbacky, prostě má tyhle příznaky PTSD. Kimmy Schmidt zase zažívá flashbacky, je agresivnější, lekavější a paranoidní.
Musím mít všechny příznaky, abych měl/a PTSD?
Ne, PTSD může mít hodně podob. Můžete mít všechny příznaky, nebo jen jeden dva. Každý reaguje na trauma jinak, a to se nedá škatulkovat. Jen proto, že nemáte přesně ty symptomy, co se píšou v knížkách, neznamená, že si vymýšlíte. Vzpomeňte si na Tonyho Starka a Kimmy Schmidt – oba maj PTSD, ale projevuje se to u nich úplně jinak a oba se s tím vyrovnávaj po svým. I když má vaše PTSD specifickou formu, neznamená to, že je míň důležitý.
Myslel/a jsem si, že PTSD mají jen vojáci?
Ale kdepak. Sice PTSD může vzniknout, když jste v nějaký válečný zóně, ale nemusí to tak bejt vždycky. Více lidí má PTSD, než si myslíte. Podle Institutu Sidran, okolo 70 procent Američanů zažije trauma a 20 procent z nich rozvine posttraumatickou stresovou poruchu. To znamená, že více než 13 milionů lidí v USA se potýká s příznaky PTSD. To už je pěknej zástup.
Jaký je rozdíl mezi poruchou a normálním stresem?
Posttraumatická stresová porucha vzniká po nějakým fakt hnusným zážitku, zatímco běžnej stres může přijít kdykoliv. Ale je fakt, že někdo může mít úzkostnou poruchu, aniž by si prožil něco strašnýho. Rozdíl mezi PTSD, úzkostnou poruchou a normálním stresem je v tom, jak moc to ovlivňuje život danýho člověka. Je to vlastně podobný jako s excentričností a psychickou nemocí. Psychologové a psychiatři můžou diagnózu stanovit sami, ale pomůžou jim k tomu takzvaný „čtyři D“.
Čtyři „D“ psychické poruchy jsou nebezpečí (Danger), odlišnost (Deviance), dysfunkce (Dysfunction) a tíseň (Distress). Odlišnost zkoumá, jestli se reakce na stres liší od společenských norem. Dysfunkce nastává, když stres zasahuje do života člověka. Tíseň měří, jak moc je člověk interpersonálně ovlivněn, a nebezpečí zkoumá šanci, že si osoba ublíží sama sobě a/nebo ostatním.
Rozdíl mezi normálním stresem a PTSD nebo jinou úzkostnou poruchou je v tom, jak moc stres spadá do těchto kategorií. Pokud váš stres způsobuje odlišné chování, zasahuje do vašeho života, způsobuje vám duševní úzkost a/nebo může vést k tomu, že vy nebo ostatní budete zraněni, pak můžete mít PTSD nebo jinou úzkostnou poruchu. PTSD a jiné úzkostné poruchy se liší svým původem. Psycholog by diagnostikoval někoho s PTSD před jinou úzkostnou poruchou, pokud byla úzkost způsobena nebezpečnou událostí.
Spouštěče
Spouštěče jsou lidi, místa nebo věci, které připomínají člověku jeho trauma a rozdmýchávají příznaky posttraumatické stresové poruchy. Můžou to být písničky, fotky, místa, lidi nebo cokoliv jinýho. Spouštěče můžou být různý, od místa, kde se stala autonehoda, až po oblíbenou píseň týranýho člověka. Tyhle spouštěče můžou znít hloupě, ale pokud je člověk vystaven svýmu spouštěči, můžou mít vážný následky. Například sebevražedný sklony jsou běžný u lidí, kteří bojují s PTSD, a vystavení spouštěči může vést k tomu, že si člověk vezme život. Proto je důležitý respektovat spouštěče druhýho člověka.
Pokud někdo nechce někam jít nebo vás požádá, abyste označili určitý věci online, aby se jim mohl vyhnout, musíte to respektovat. Rozdíl mezi zesměšňováním spouštěče, kterej vám připadá blbej, a jeho uznáním, může být rozdíl mezi životem a smrtí.
Co můžu dělat, když já nebo někdo z mých blízkých bojuje s PTSD?
Nejlepší, co můžete udělat, když bojujete s posttraumatickou stresovou poruchou, je vyhledat odbornou pomoc. Pokud si to ale nemůžete dovolit, existují i další možnosti, jako jsou weby s pomocí a podpůrné skupiny. Nikdy není pozdě si říct o pomoc.
Pokud vy nebo někdo z vašich blízkých bojujete s některým z výše uvedených příznaků, níže jsem uvedl odkazy a čísla na weby s pomocí a horké linky. Pamatujte, že PTSD je skutečná porucha, která postihuje různorodou skupinu lidí po celém světě. Hodně lidí s ní bojuje, ale hodně lidí se uzdraví. Naděje existuje. Jen musíte vědět, kde ji hledat.
Národní linka prevence sebevražd: 1-800-273-8255
Národní linka pomoci pro zneužívání návykových látek a duševní zdraví (SAMHSA): 1-800-662-HELP (4357)
Krizová textová linka: Pošlete text CONNECT na číslo 741741