Víte, trauma je taková osobní věc. Někdo může projít tím samým jako vy, ale vůbec ho to nerozhodí. Jenže když se trauma zahnízdí, drží se zuby nehty. Pořád se vám vrací, hraje si v hlavě, až skoro neslyšíte vlastní myšlenky.
Trauma, o které nevíš: 5 nenápadných signálů, které ti ničí život
Vlastně cokoli, co vás fyzicky, psychicky nebo duchovně zraní, se dá považovat za trauma. Člověk se pak cítí otupělý, strašně se bojí, je odpojený od reality a bezmocný tváří v tvář světu.
Co všechno může způsobit trauma?
Zdroje traumatu jsou různé, ale nejčastěji se mluví o:
- Jednorázové události: Těžká nehoda, svědek smrti, znásilnění, násilný útok – zvlášť když je to nečekané nebo se to stane v dětství.
- Dlouhodobý stres: Zápas s vážnou nemocí, život v nebezpečné čtvrti, opakovaná traumata jako šikana, domácí násilí nebo zanedbávání v dětství.
- Často opomíjené příčiny: Operace v prvních třech letech života, nečekaná smrt blízkého člověka, rozchod s partnerem, trapná situace, zvlášť když je někdo záměrně zlý.
A jak to poznáte, že vás něco takového trápí, i když si to třeba ani neuvědomujete? Tady je pár signálů:
1. Jsi paralyzovaná a pasivní
Představ si: studuješ vysokou, je pandemie. Snažíš se s nikým nestýkat, online výuka, jídlo si necháváš vozit. U zkoušek to ale nezvládneš tak dobře, jak bys chtěla, a přijdeš o stipendium. Pocházíš z rodiny, kde si táta nemůže dovolit platit školné. Blíží se prázdniny, ale vláda zavřela hranice, takže nemůžeš domů. A do toho ti máma volá, že tátu odvezli s covidem na JIP a je na ventilátoru. Najednou se cítíš bezmocná a paralyzovaná. Říkáš si: „Nemám to pod kontrolou. Proč se to všechno děje najednou?“
Říká se tomu naučená bezmocnost. Člověk se neustále potýká s nezvladatelnými situacemi, až rezignuje a odmítá se snažit, i když by to šlo.
2. Vrací se ti vzpomínky
Představ si: před pár měsíci bylo v tvém městě zemětřesení a zničilo školu. Ty jsi jedna z mála, co přežily. Ale ztratila jsi nejlepší kamarádku. Jednou tě máma vezme do kina, a než začne film, pustí reklamu. A v ní scéna se zemětřesením. Najednou se ti ta tragédie vrací v hlavě pořád dokola. Máš flashbacky, cítíš, jak se ti pod nohama třese podlaha, slyšíš učitele křičet, ať se schováte pod lavice, vidíš, jak držíš kamarádku za ruku.
Flashbacky, to jsou takové „vzpomínky, co se vymkly kontrole“. Člověk se cítí odpojený od sebe a má pocit, že už nemá nad ničím kontrolu.
Možná se ptáš, jak je možné, že tě flashbacky tak okamžitě přenesou zpátky do té traumatické události? Vzpomínky zapojují spoustu částí mozku, ale nejdůležitější jsou:
- Amygdala: Spojená s emocionální pamětí. Zaznamenává vzpomínky na nebezpečí, abys je v budoucnu dokázala rozpoznat a reagovat na ně.
- Hipokampus: Funguje jako mozek historika. Ukládá detaily zážitku (kdo tam byl, kde se to stalo, kdy to bylo) do jednoho celku, který si pak můžeš vědomě vybavit.
Jenže když zažiješ trauma, tohle všechno funguje jinak. Tělo se zapne do režimu „bojuj, nebo uteč“, amygdala je hyperaktivní a hipokampus je potlačený. Paměť je pak dezorganizovaná.
3. Často se zasníš
Občas se zasnít je normální, zvlášť když se nudíš nebo jsi ve stresu. Ale taky se to stává, když se vyrovnáváš s traumatem nebo něčím, co ti zlomilo srdce. Zasnít se je taková mírnější forma disociace.
Když se zasníš, přepneš se do „defaultního režimu“ a nedokážeš se soustředit dlouho.
4. Přehnaně reaguješ
“Nezabíjí nás stres, ale naše reakce na něj.” – Dr. Hans Selye
Představ si: jedeš po dlouhém dni v práci domů. Najednou ti auto vjede do cesty. Začneš troubit, snažíš se ho předjet, otevřeš okno a ukážeš řidiči prostředníček.
Už se ti někdy stalo, že jsi přehnaně reagovala na malý problém? Že jsi se rozčílila kvůli maličkosti a reagovala jsi víc, než bylo potřeba?
Samozřejmě, každý občas prožívá vztek, smutek, úzkost nebo strach. Ale když zjistíš, že na maličkosti reaguješ přehnaně, může to být symptom traumatu.
5. Máš pocit viny a hanby
“Už bych to měla mít za sebou.”
“Proč to prostě nemůžu nechat být?”
“Ostatní na tom byli mnohem hůř než já. Už bych měla být v pohodě.”
Je důležité rozlišovat mezi vinou a hanbou. Hanba je, když o sobě smýšlíš negativně, jsi zbytečná, neschopná, špatná a slabá. Vina je, když hodnotíš své chování negativně, ale jako člověk se pořád cítíš dobře. Vina tě může motivovat k nápravě, kdežto hanba tě může dohnat k sebepoškozování nebo izolaci od ostatních.
Pokud máš pocit, že se tě některý z těchto signálů týká, je to jasný signál, že ignoruješ důležité emoce a potřebuješ zpracovat nezpracované trauma. Vyhledej pomoc odborníka, který ti pomůže se s traumatem vyrovnat a naučí tě ho přijmout a zpracovat.