Vypadáte perfektně, zvládáte všechno, okolí vás obdivuje. Jenže uvnitř vás zeje prázdnota. Možná se to týká i vás? Možná trpíte tím, čemu se říká „skrytá deprese“? Ono se to lehko řekne „buď v pohodě“, ale když se člověk cítí tak nějak napůl… jakoby bez šťávy.
Úspěšná navenek, prázdná uvnitř? 7 signálů, že možná trpíte „skrytou“ depresí
Psychologové to často spojují s perzistentní depresivní poruchou, takovým vleklým stavem. Netvrdím, že se cítíte bezmocně jako při klasické depresi, ale i tahle „skrytá“ forma dokáže život pěkně zkazit. Všechno ztrácí lesk, i věci, které vás dřív bavily. Rande s kamarádkou? Rodinná oslava? Všechno se smrskne na nutné zlo, které prostě odškrtnete ze seznamu. Odpracujete si svoje a pak radši zalezete do ulity.
1. Všechno je tak nějak zbytečné
I když makáte na plný plyn a dosahujete cílů, máte pocit, že to je vlastně k ničemu. Hledáte nové koníčky, lepší práci, ale nic vás neuspokojí. Říkáte si, jestli to všechno snažení má vůbec smysl. „Stejně je to jedno,“ říkáte si možná. Znám to, kamarádka to takhle měla po mateřské. Všichni ji chválili, jak se skvěle stará o malou, ale ona se cítila jako v pasti. Důležité je, si to přiznat.
2. Neustálá sebekritika
Máte pocit, že toho nedosahujete dost, takže se neustále peskujete. Nasadíte si laťku moc vysoko a pak se ženete až na hranici vyčerpání. Napsala jste knihu? Povýšili vás? Stejně si myslíte, že to není dost dobré. Nebo že se to dalo udělat líp. Znám to z vlastní zkušenosti, člověk si občas nedokáže vážit toho, co dokázal.
3. Nadměrné přemýšlení
Ať už se stane cokoliv, velkého nebo malého, vy to rozpitváváte do nekonečna. Přežvykujete jednu situaci pořád dokola a tím si akorát kazíte náladu. Třeba jste se přeřekla v rozhovoru a pak se tím trápíte celý den. „Přemíra myšlení je nemoc,“ řekl kdysi Dostojevskij, a měl sakra pravdu.
4. Okolí to podceňuje
Protože zvládáte práci, domácnost, všechno na jedničku, lidé si myslí, že se vlastně nic neděje. Podceňují vaši bolest, zlehčují vaše pocity. Prostě proto, že se nechováte jako „typický“ člověk s depresí. „Vždyť ty se máš tak dobře,“ slýcháte možná. Ale to, že se usmíváte, neznamená, že jste šťastná.
5. Smutek a otupělost
Je normální, že je nám občas smutno, ale pokud se cítíte smutně nebo otupěle většinu času, i když děláte věci, které vás dřív bavily, může to být jeden ze signálů „skryté deprese“. Taková vleklá nespokojenost, která člověka pomalu, ale jistě ubíjí.
6. Nezdravé mechanismy zvládání
Protože se přetěžujete, saháte po alkoholu nebo drogách, abyste se s tím vyrovnala. Hodně lidí s „skrytou depresí“ se uchyluje k těmhle sebedestruktivním zvykům, aby si „vyčistili hlavu“. Edgar Allan Poe to kdysi popsal takhle: „Nemám absolutně žádné potěšení ze stimulantů, kterým se někdy tak šíleně oddávám. Nešlo mi o to, abych si užíval, když jsem ohrožoval život, pověst a rozum. Byl to zoufalý pokus uniknout mučivým vzpomínkám, pocitu nesnesitelné osamělosti a strachu z nějakého podivného, blížícího se osudu.“ A pak jsou tu i „nevinnější“ úniky…
7. Útěk do virtuálního světa
Hraní her, sledování seriálů… Samy o sobě nejsou špatné, ale pokud je používáte k úniku před realitou, je to varovný signál. „Mnozí z nás se naučili, že když jsme zaneprázdnění… držíme se dál od svých pocitů,“ napsala Maureen Brady. Důležité je, si uvědomit, co se za tím skrývá.
„Skrytá deprese“ se těžko odhaluje, protože lidé s ní dál fungují. Nemají pocit, že by s nimi bylo něco špatně. Ale není v pořádku žít život s pocitem otupělosti, smutku a neustálé sebekritiky. Pokud máte pocit, že se vás to týká, zkuste najít kořeny problému. Jen tak můžete žít šťastný život.
[překopíruj zdroje citované článkem]