Znáte ten pocit, když se snažíte někoho zachránit, ale ať děláte, co děláte, prostě to nestačí? Někdy se zkrátka i andělské snahy míjejí účinkem. A občas za to může nemoc, o které ani netušíte, že ji váš blízký má. Tohle je příběh o lásce, oddanosti a nemoci, která zničila víc, než se na první pohled zdálo.
V jeho botách: Když anděl nestačí
Potkala jsem ho v listopadu 2002. Dan byl vysoký, štíhlý, ale svaly aby člověk pohledal. Postupem času, jak jsem ho poznávala, zamilovala jsem se a jako vždycky u lidí, na kterých mi záleželo, jsem ho pozorovala. Všimla jsem si, že svalová hmota se mu nějak ztrácí. Zavedla jsem ho k doktorovi, aby mu zkontroloval hladinu testosteronu. Byla docela nízká, ale doktor řekl: „To je jeho věkem. Je mu skoro čtyřicet, to se dalo čekat.“ Ta diagnóza mi v roce 2008 moc neseděla. Něco tam bylo jinak.
Nečekaná návštěva a krutá realita
O pár let později, v říjnu 2012, se ozval starý spolužák. Našel mě na Facebooku. Začali jsme si psát a brzy se přijel podívat, aby se seznámil s mým manželem Danem. Skoro týden trvalo, než jsem sladila jeho pracovní rozvrh, aby se ti dva mohli setkat o víkendu. Netušila jsem, jak moc mi to setkání otevře oči.
Skoro jsem Dana musela donutit, aby se se spolužákem sešel. Nechtělo se mu. Nové zážitky mu nikdy nedělaly dobře. Nové situace, dokonce i nová jídla, to pro něj bylo peklo. Ale pro mě se překonal. Chtěla jsem, aby měl lepší život, než v jakém vyrůstal. Po pár minutách Dan vyšel z pracovny.
„Dane, tohle je ten spolužák, o kterém jsem ti říkala. Tohle je Chris. Chodili jsme spolu do NJROTC v posledním ročníku na Marysville-Pilchuck High school,“ usmála jsem se a cítila jsem, jak ve mně narůstá naděje, že se nám Chris připojí do party kamarádů. Doufala jsem, že Dan bude víc v pohodě a společenštější.
Dan trochu couvl, promnul si krk a koktal. Ruku si opřel o kuchyňskou linku, aby se uklidnil, jak se mu vzedmul strach. „Ehm, ahoj,“ bylo všechno, co ze sebe dostal.
„Rád tě poznávám, Dane. Tara mi o tobě hodně vyprávěla,“ Chris mu natáhl ruku na pozdrav, ale Dan ji nepřijal. Místo toho se mu rozšířily oříškově zelené oči a během vteřiny se rychle odplížil zpátky do pracovny, aniž by cokoliv řekl, a zavřel za sebou dveře. Chris tam chvíli jen tak stál, ohromený Danovým zvláštním stylem vítání. „S tím klukem je něco hodně špatně,“ ukázal palcem směrem do chodby a zvedl obočí.
V tu chvíli jsem ještě pořád tak trochu popírala, v jakém stavu Danova mysl doopravdy je. O schizofrenii jsem studovala skoro šest let, protože jsem měla pocit, že něco není v pořádku. Ten román, který jsem začala psát v létě 2009 o postavě se schizofrenií, byla jen zástěrka, abych mohla pokračovat ve studiu tohohle tématu.
„Ale, to je prostě Dan. To je u něj normální,“ zazubila jsem se, ale s těmi slovy jsem cítila nepříjemný pocit. V tu chvíli jsem věděla, že s mým manželem, se kterým jsem skoro deset let, není něco v pořádku.
„Vážně, Taro? Ze všech lidí bych neřekl, že jsi tak natvrdlá. Vidím, že potřebuje pomoc,“ řekl Chris a já cítila v jeho hlase starost o mě. V tu chvíli jsem si uvědomila, že už nemůžu dál skrývat fakt, že mého manžela po deseti letech nemůžu zachránit. Ta myšlenka, že ho nedokážu zachránit, mi prolétla hlavou a já věděla, že Danova rodina mi o jejich synovi neřekla pravdu. Cítila jsem, jak mi puká srdce, když jsem si uvědomila zradu jeho rodiny.
Kdyby mi řekli o jeho duševní chorobě, změnila bych taktiku a buď bych mu našla tu pomoc, kterou doopravdy potřeboval, nebo bych ho nechala u oltáře. Kdyby mi řekli pravdu na rovinu, asi bych tohle teď nepsala. Věnovala bych se něčemu jinému. Ale protože jsem dobrosrdečný člověk, nemohla jsem jen tak stát stranou a nechat ho bez lásky. Snažila jsem se ho milovat tam, kde jeho rodina selhala.
Hořká pilulka odhalení
Netušila jsem, že Dan mi nikdy nebude schopný oplatit tu lásku, kterou jsem mu dávala. Neměl mentální pochopení toho, jak plně milovat, kvůli reziduální schizofrenii. Teprve týden poté, co byly 26. ledna 2012 podány rozvodové papíry, jsem se znovu zeptala jeho nevlastní sestry.
„Teď, když se s tvým bratrem rozvádím, co s ním sakra je?“ vyjela jsem. Už mě unavovaly ty hry, které jeho rodina hrála a snažila se mě udržet jako anděla, co se o něj stará.
„Co tě to ještě zajímá? Vždyť ho opouštíš,“ odsekla mi.
„Musím to vědět, abych s tím vším mohla být v klidu. Potřebuju to vědět, tak mi řekni, co je s Danem mentálně špatně?“
Hluboce si povzdechla: „Danovi diagnostikovali reziduální schizofrenii a antisociální poruchu osobnosti. Byl pořád nemocný už jako mimino. Byl hubený. Měl problém pít mléko, protože byl pořád špinavý. Pořád měl průjem, takže bylo těžké ho udržet v čistotě. Máma ho nechávala ležet na posteli na ručníku bez plínky a jenom plakal.“ V tu chvíli jsem se rozbrečela. Dokázala jsem si to dokonale představit, jak se k němu chovali a srdce se mi rozpadlo na prach. „Neměla bys kvůli tomu brečet. To se stalo před desítkami let,“ dodala. Jak jeho nevlastní sestra mohla říct takovou věc o svém malém bratříčkovi? „Kromě toho, já jsem taky vinná, že jsem se k Danovi chovala špatně. Říkala jsem mu, že je slaboch a nezastala jsem se ho, když mu Glenn,“ jejich nevlastní otec, „nadával a bil ho. Měla jsem se proti tomu zneužívání postavit a víc ho milovat. Jsem vděčná, že Dan měl někoho tak úžasného, kdo ho miloval. Je škoda, že ho takhle opouštíš.“
Chtěla jsem jí vlézt do telefonu a nafackovat jí.
Chtěla jsem se vrátit v čase a ukrást malého Dana z toho hrozného místa!
Poté jsem zavolala jeho biologickému otci. Možná se teď ptáte – ‚Proč se na tyhle věci neptala už na začátku, když spolu chodili?‘ Ale já se ptala, ale jeho rodina mi to pořád dokola obcházela, dokonce i jeho biologický otec, až do konce.
„Co je s Danem špatně?“ ptala jsem se jeho biologické matky Jill.
„Ať ti to řekne Dan,“ říkala vždycky.
„Co je s Danem špatně?“ ptala jsem se jeho nevlastního otce Glenna.
„Ať ti to řekne Jill,“ říkal vždycky.
„Co je s Danem špatně?“ ptala jsem se jeho nevlastní sestry.
„Ať ti to řekne Glenn,“ říkala vždycky.
Pak přišlo na to, abych se zeptala jeho biologického otce, kterého bylo těžké sehnat kvůli jeho hodně nabitému pracovnímu rozvrhu a lepšímu životu s jeho ženou, se kterou byl přes dvacet let.
„Co je s Danem špatně?“ zeptala jsem se, jako první slova do telefonu. V tu chvíli už jsem byla na konci sil. Kdyby i jeho biologický otec zpíval stejnou písničku jako ti ostatní, nevím, jak bych reagovala.
Varovné signály schizofrenie v dětství
Tato porucha se u dětí objevuje zřídka a v dětství existuje jen málo definitivních znaků, které by mohly předpovědět pozdější schizofrenní problém. I když existuje několik charakteristik, které by mohly naznačovat predispozici ke schizofrenii, většina dětí, které vykazují některé z těchto znaků, se u nich duševní choroba nevyvine.
Možné včasné varovné signály schizofrenie u dítěte:
- Je v kojeneckém věku nereagující, stažený; má špatný svalový tonus
- Je v dětství podrážděný; má plochý afekt; snadno se rozptýlí
- Má v dětství a dospívání nízkou reaktivitu; špatné motorické funkce, jako je koordinace a rovnováha
- Je plachý a introvertní; zřídka radostný (dívky, všechny věkové kategorie)
- Je rušivý; projevuje nevhodné chování (chlapci, všechny věkové kategorie)
- Je v dospívání nereagující; má špatný oční kontakt, málo mimiky a nedostatek hlasové intonace
- Je v dospívání sociálně nekompetentní
Jeho nevlastní sestra mi v dobách, kdy se mé manželství s jejím bratrem Danem dařilo, vyprávěla příběhy o tom, jak byl jako malý hloupý. Žertem vyprávěla: „Sotva dokázal držet tu velkou litinovou pánev oběma rukama, když mě honil po domě, protože jsme se hádali, kdo má po večeři mýt nádobí. Nemůžu uvěřit, že se mě snažil tou litinovou pánví praštit, když ji ani nemohl zvednout ze země!“ smála se.
Dan odpověděl: „Co? Na to si nevzpomínám.“ Byl jsem překvapený jeho poznámkou. Jak mohl zapomenout tak důležitou část svého dětství, i když jeho rodina nevěděla, že má tak silnou duševní chorobu, jako je reziduální schizofrenie.
Během prvních pár měsíců, kdy jsem Dana poznávala, jsem zjistila, že se do něj zamilovávám. Pak jednoho dne, v prvním lednovém týdnu roku 2003, Dan dostal mononukleózu. Jeho rodiče ho vzali domů na ostrov Camano, aby se uzdravil. Nabídla jsem se, že mu budu uklízet byt po celou dobu jeho nemoci. Uklízela jsem mu byt z jediného důvodu: abych mu vyjádřila, jak moc ho miluju. Nebylo to proto, abych se vzdala své ženské síly. Bylo to z opravdové lásky, kterou jsem chtěla takhle vyjádřit. Trvalo týden namáhavé práce od stropu až k podlaze v každé místnosti bytu v edwardiánském stylu. Jednopokojový byt s velkým čtvercovým obývacím pokojem s krbem a chodbou připojenou k původní kuchyni.
Později, když se Dan zotavil z nemoci mono, nemoci z líbání, viděla jsem, jak moc se mu svalová hmota ještě zmenšila. Doktor, který ho prohlédl, byl překvapený, že jsem tu nemoc nechytila, protože se tak snadno přenáší sdílením příborů a líbáním. Sdělila jsem, kde tu nemoc chytil, ale nevěřil mi, protože jeho matka a nevlastní otec mi řekli, že se Dan narodil s oslabeným imunitním systémem.
„Dostal jsi mono od spolubydlícího, se kterým jsi bydlel dva roky. Stejná osoba, která tě seznámila se mnou – spolužačka Jenny z Marysville-Pilchuck HS.“ Ta to měla celou dobu na škole. Věděla jsem, že s ní tu noc během přespávačky v Danově bytě koncem listopadu 2002 nebudu mít nic společného.
Pokračovala jsem ve svém pátrání po Danově duševním stavu a postupně jsem ho poznávala prostřednictvím jeho rodiny a tu a tam jsem se vyptávala. Případ se skládal. Tehdy jsem to všechno nemohla držet jen pro sebe. Časem jsem ho nutila chodit k lékařům kvůli různým zdravotním situacím, které se objevovaly. Jak jsem studovala, zjistila jsem, že schizofrenici se rodí s oslabeným imunitním systémem. Čím častěji Dan onemocněl podivnými věcmi, tím víc jsem se hrabala v jeho lékařské historii prostřednictvím knih, které jsem četla.
Tohle všechno měl během mého manželství s ním v chronologickém pořadí:
- Stafylokoková infekce podruhé
- Otřes mozku v práci podruhé
- Otřes mozku potřetí spolu s vlasovými zlomeninami obratle L12, když dopadl pozadu na schody
- Ucpaná pravá dutina kvůli 5 cm polypu, který byl odstraněn, pohled na jeho vlastní krev, která vytékala, ho vyděsil k smrti
Doktor mi i jemu řekl: „Pokud dostanete třetí stafylokokovou infekci, antibiotika už vám nebudou fungovat kvůli vašemu imunitnímu systému.“
Doktor mi i jemu řekl: „Pokud dostanete další MRSA infekci, antibiotika na vás nebudou fungovat a mohla by působit proti vašemu už tak oslabenému imunitnímu systému.“
Doktor mi i jemu řekl: „Kdybyste dopadl na obratel T1, který je spojený s nervovým systémem pro vaše plíce, zemřel byste okamžitě kvůli zhroucení plic.“
Jak jsem už několikrát zmínila, schizofrenie může způsobit nízkou imunitu s genetickou dispozicí i bez ní. Důvodem nízkého až vysoce oslabeného imunitního systému u schizofrenie je podle mě hodně chemická nerovnováha v mozku. Co může nízkou imunitu ještě zhoršit a zhoršit i schizofrenii, by mohla být proteinová alergie na kravské mléko. Dan měl alergii na kravské mléko a obecně na mateřské mléko, ale ta se zvýšila během jeho dospívání, kdy se do mléka přidávaly hormony vstřikované do krav. Vysoké hladiny testosteronu, hormonu vstřikovaného do skotu ke zvýšení velikosti svalů a zvýšení produkce mléka, mohou způsobit nízkou hladinu testosteronu u dítěte narozeného se schizofrenií. To by pak vytvořilo oslabený imunitní systém. S ohledem na to, co doktor Danovi řekl, bylo trefné – s jeho oslabenou imunitou, se kterou se narodil, a nízkou hladinou testosteronu by to působilo proti jakýmkoli antibiotikům, které by mu byly podány k boji proti jakýmkoli infekcím v budoucnu. Jeho tělo nemohlo produkovat aminoskupiny potřebné k budování silnějších červených krvinek k udržení svalové hmoty, což pak drasticky snížilo jeho hladinu testosteronu a snížilo počet bílých krvinek.
(Teď se veřejně přiznám, že jsem možná některé informace dostala špatně, protože jsem se snažila si to zapamatovat z paměti. Pokud jsem se ve skutečnosti v některých informacích v předchozím odstavci zmýlila, dejte mi prosím vědět.)
To, co mi Danův biologický otec řekl po telefonu v polovině ledna 2012, bylo docela šokující.
„Jak možná víte, rozvádím se s vaším synem,“ začala jsem.
„Ne, to slyším poprvé. Nikdo mi to neřekl, ani Jill,“ v jeho hlase byl absolutní šok. „Co to způsobilo?“
„Dan nedodržuje svou část v manželství. Udělala jsem, co jsem mohla, ale on se neprosadil. Ignoruje mě na každém kroku už od druhého roku manželství. Měl zvláštní výkyvy nálad. Jí pořád stejná jídla. Uzavře se, když ho konfrontuji s věcmi, kvůli kterým se nemá smysl trápit. Dostával se do falešných záchvatů, aby mě udělal nešťastnou, a pak, když jsem brečela a byla v krizi, se otočil a choval se ke mně jako k dítěti, které potřebuje uzdravení. Získal ze mě reakci a dělal to pořád dokola. Upřímně řečeno, už toho mám dost. Je to jako vychovávat dítě, které nevyroste,“ nadechla jsem se. Emocemi jsem se nechala unést, „Řekněte mi, Lee, je něco o Danovi, co bych měla vědět?“
Lee si zhluboka povzdechl: „Takže ti to Jill nikdy neřekla, chápu. Taro, Dan byl velmi nemocné dítě, když se narodil. Jeho matka sama měla duševní problémy a bylo pro mě těžké ji přimět, aby přestala brát drogy během prvního trimestru jejího těhotenství s Danem. Teprve po Danově narození jsem se s Jill rozvedl a krátce poté si našla Glenna, který se o její malou rodinu staral. Poté jsem s ní přerušil veškerý kontakt. Když ti říkám, že bylo pro mě těžké se jí dovolat, myslím to vážně. Byla to obtížná žena, i když nebrala LSD. Taky s ní bylo něco špatně.“
V tu chvíli jsem si uvědomila, když jsem se ohlédla zpět na Jillino vlastní chování, že vykazovala příznaky schizofrenie, zejména paranoidní schizofrenie s náznakem reziduální schizofrenie. Neměla jsem to srdce, abych mu řekla o jejím skutečném duševním stavu, protože bylo příliš pozdě na to, abych s tím něco udělala, a zanechat ho s možným břemenem viny by bylo z mé strany špatné. Cítila jsem, že ve svém srdci ví, jak moc duševně nestabilní doopravdy byla.
Pokračoval: „Taky pila Diet Coca-Colu, skoro pět plechovek denně, každý den od doby, co si mě vzala. Zjistil jsem, že kombinace užívání drog a neustálé konzumace Diet Coca-Coly, která obsahuje sladidlo aspartam, obojí užíralo její mozek. Ať už z její genetiky zbylo cokoli, jsem si jistý, že schizofrenii přenesla na Dana.“
Pak mi to došlo. Glenn se desítky let snažil přimět Jill, aby přestala pít tu sodu, ale ona odmítala. Jill byla v transu a pořád konzumovala stejné jídlo a pití. Stejné chování jako Dan. Ztrácela vědomí a její krátkodobá ztráta paměti se zhoršovala. Nesmím zapomenout, že Glenn Jill pořád šikanoval a nadával jí. Celou dobu Glenn nevěděl, že si vzal duševně nestabilní ženu, která zoufale potřebovala léky ke kontrole svých stále se zhoršujících příznaků schizofrenie a nakonec léky na své záchvaty brala. Její záchvaty byly způsobeny neustálou konzumací Diet Coca-Coly a užívání drog v minulosti jí sežralo mozek. Její mozek vypadá jako ementál, řekli doktoři, což mi Glenn později řekl.
S tímto poznáním, že Dan, můj manžel po skoro deset let, se narodil s reziduální schizofrenií kvůli ženě, která sama byla schizofrenní a brala drogy a pila hnusné umělé sladidlo, aby to všechno zhoršila, aniž by si uvědomovala, co dělá s plodem tak brzy v těhotenství. Nemluvě o tom, že s neustálým bombardováním verbálním, fyzickým a duševním zneužíváním ze strany Danova nevlastního otce, nevlastní sestry a možná i nesčetných šikan ze strany spolužáků, by se jeho duševní stav zhoršoval, stejně by měl schizofrenii, i kdyby Jill nikdy nebrala drogy a nikdy nepila tu sodu po desítky let.
Na závěr druhé části, Dan se narodil se schizofrenií a kvůli zneužívání, kterého se mu dostalo, se u něj taky vyvinula antisociální porucha osobnosti. Když někdo skrývá důležité informace o někom jen proto, aby ho ochránil před možným zlem, je to ve skutečnosti škodlivé. Očekávat, že se někdo najednou vrhne a bude se starat o vašeho nemocného dospělého sourozence nebo dospělé dítě jen proto, že je to výhodné, je taky škodlivé. Pokud milujete svého člena rodiny, který je tak nemocný v mysli, byli byste u něj a u lékařů v dobré milosti, kdybyste před nikým neskrývali fakta, protože se stydíte.
Hanba a náznak falešné hrdosti je to, co bránilo jeho rodině v tom, aby Danovi pomohla dostat se do správné péče, kterou potřeboval. Spolu s faktem, že nyní v roce 2015 neurovědci nacházejí nové fungování v mozku, jak citlivá může být chemická nerovnováha. Jak tvárný je mozek z auditivních, vokálních a fyzických podnětů během raného vývoje, je v dnešní době tak zásadní.
Přidejte se ke mně znovu na 3. část – Schizofrenie: Procházka v mých botách – Ti, kteří zůstali pozadu, kde budu diskutovat o spolužácích, zákaznících, sousedech a přátelích, které jsem s hrůzou sledovala, jak je nemoc, o které možná ani nevědí, že ji mají, pohlcuje jejich životy do bludného kruhu.
**Zdroje:** (překopíruj sem zdroje citované článkem)**