Už jste se někdy zamysleli nad tím, jestli vidíte svět úplně stejně jako vaše kamarádka? Možná se vám to zdá jako samozřejmost, ale věřte, že vnímání je sakra ošemetná věc. A barvy? To je teprve kapitola sama pro sebe! Pojďme se ponořit do fascinujícího světa optických iluzí a zjistit, proč každý z nás vidí tu svou vlastní verzi reality.
Vidíme svět stejně? Optické iluze odhalují, jak se naše vnímání barev liší
Nedávno mě zaujala jedna TED přednáška, kde Beau Lotto mluvil o tom, že to, jak vnímáme barvy, je v podstatě jen otázka našeho vnímání. A víte co? Má naprostou pravdu! Optické iluze jsou toho skvělým důkazem. Ukazují nám, jak moc je naše vidění ovlivněné okolnostmi. Takže, vidíme všichni to samé? Jednoznačná odpověď zní: ne. Naše fyzická kondice, aktuální poloha a další faktory hrají obrovskou roli. Barvy jsou ideální pro demonstraci tohoto jevu.
Barva je víc než jen fyzika
Mazviita Chirimuuta to ve svém článku „The Reality of Color is Perception“ trefně vystihuje: barva je vnímání. Je barva reálná, nebo ne? Je to fyzikální jev, nebo psychologický? Tyhle otázky trápí a rozdělují filozofy už celá desetiletí. A Chirimuuta přichází se zajímavým řešením: barva je tak trochu od obojího. Je to proces, který se odehrává mezi fyzickým objektem a tím, jak ho vnímáme na psychologické úrovni.
Pamatujete si ještě na ty šaty, co před pár lety rozsekaly internet na kousky? Po 48 hodinách to všechno začalo jedním osudným tweetem. Šaty – bílé se zlatými proužky, nebo modré s černými? Odpověď nebyla tak jednoduchá, jak by se mohlo zdát. Víc než 4,4 milionu tweetů svědčilo o tom, že se lidi hádají s přáteli i rodinou. Jedni viděli bílo-zlatou kombinaci, druzí modro-černou. Ale jaké ty šaty ve skutečnosti byly a proč je každý vnímal jinak? Rok nato o tom napsal článek i TIME. Realita byla taková, že šaty byly modré a černé. A tenhle optický klam jenom dokazuje, že vnímání barev je silně subjektivní.
Náš mozek si doplňuje chybějící kousky
Zkuste si na třicet vteřin upřeně hledět na bílý „X“ uprostřed vlajky. Důležité je, abyste se soustředili jen na něj a nevěnovali pozornost ničemu jinému. Až uběhne třicet sekund, podívejte se na černé „X“ v bílém obdélníku a rychle zamrkejte. Viděli jste obraz americké vlajky v jejích správných barvách? Beau Lotto to vysvětluje tak, že náš mozek podvědomě ví, co by tam mělo být, a tak to tam prostě „doplní“. Vlajka nahoře je vlastně negativ toho, jak by vlajka ve skutečnosti měla vypadat. Když náš mozek interpretuje tenhle vizuální vjem, „vypálí“ nám do mozku správný obraz. A když zamrkáme, vidíme opak toho, co bylo na obrázku předtím, protože náš mozek to tak očekává. A dokonce ani nemusíme znát americkou vlajku, aby náš mozek dokázal „opravit“ barvy, které se mu zdají nesprávné.
Světlo a stín hrají klíčovou roli
Vnímání barev je vlastně jen vnímání světla naším mozkem. Barvy vznikají odrazem světla od objektů. Černá barva je absorpce celého světelného spektra, zatímco bílá je odraz celého spektra. Představte si třeba dvě dlaždice, „A“ a „B“. Jsou naprosto stejné barvy, ale náš mozek je tak nevnímá. Světlo a stín v obraze mění to, jak dlaždice vnímáme. Stejné by to bylo, kdybychom nad bílou pohovku dali červenou žárovku. Pohovka by technicky nezměnila barvu, ale psychologicky bychom ji vnímali jinak.
Způsob, jakým vidíme svět, ovlivňuje to, jak s ním interagujeme. Data, která přijímáme, nejsou stejná jako data, která vnímá někdo vedle nás. Moje „modrá“ nemusí být tvoje „modrá“ a tvoje „zelená“ nemusí být moje „zelená“. Vnímání a barvy jdou ruku v ruce a vzájemně se ovlivňují. To, co vidíme, není „špatně“, jenom máme jiný úhel pohledu než někdo jiný.